Prague Pride mezi tolerancí a hněvem

Respekt si musí zasloužit! V Česku není respekt k čemukoli samozřejmý. To je naše česká svoboda. Hlavní vyhlašovatel respektu je však kdo? Heterosexuální bílý muž nebo příroda? Muž má za to, že je obrazem stvořitele.

Problémem v ateistických Čechách je, že se stále věří v bludy církve, do kostela se však nechodí, morálka se nenosí, neboť u nás Slunce stále obíhá kolem Země. Jako páni tvorstva to musíme vědět. Příroda, stejně jako fakta, záleží na nás. To my rozhodneme, co je realita.

Kopernikánský obrat v posuzování sexuální orientace nastal již kolem roku 1973, kdy jiná sexuální orientace byla vyřazena ze seznamu duševních poruch. Postupně byl prokázán genetický, tedy vrozený, což znamená normální, přirozený, původ homosexuality. Velká Británie slavila nedávno smutné padesáté výročí zrušení trestnosti homosexuality. To znamená, že od fáze tolerance k fázi respektu spěla i Velká Británie nejméně 6 let. Česká společnost se tedy řadí ke společnosti zpožděné o padesát let, neboť je ochotna jen tolerovat jasný fakt, nikoli respektovat, to si musí takový fakt zasloužit!

Koneckonců to je pouhé pokračování mužského nadřazování  nad ženou. Představte si situaci, že říkáte manželce, že tolerujete, že je žena. Musí si to přeci zasloužit. Jak? Má si koupit a nechat přišít něco, co jí chybí? Totiž pindíka? Dobrá. Je každého věc, jak si to zařídí s manželkou. Zkuste dnes získat vysněnou ženu komplimentem, že tolerujete, že je žena. Když vás uspokojí, pak bude mít váš respekt. Napište mi, komu to takto vyústilo v příjemné a trvalé manželství.

Takový je rozdíl mezi tolerancí a respektem. Tolerance naznačuje, že se ještě rozhodneme, zdali je žena celý člověk. Respekt ovšem znamená, že žena je celý člověk. Vyslovením tolerance a hněvem, že homosexuálům nepostačuje, dáváme najevo, že nejsou normální kompletní lidé. Proč to děláme, když je to dávno jednoznačně padlé na hlavu?

Protože představitelé našeho státu se vyslovují v těchto otázkách jako bludaři. Rozhodně se v tomto ohledu velice zasloužil někdejší prezident Klaus. Jeho výraz homosexualismus, který naznačuje, že zveřejnění homosexuality je vnucováním homosexuality heterosexuálům. Není nikomu nápadné, že když se žena veřejně hlásí k tomu, že je celý člověk, nazveme ji pejorativně feministkou, neboť jde o hrubý feminismus, který vnucuje mužům, aby byli ženami?

Přiznám se, že ženy by si zasloužily za tisíciletí útlaku, který dosud neskončil, aby muži byli alespoň měsíc v roce ženami. Ženy jsou tak velkorysé, že se mužům nemstí, naopak muže dál rodí, hýčkají, vychovávají… a milují.

Dalším případem nechutných výroků na hranici kulturního rasismu je  výrok politika Čunka:

„Těžko by ale někdo mohl vidět Jiřího Čunka, jak jde v čele Prague Pride. Já věřím, že je to pochod smrti této civilizace. Je to jejich volba, jejich orientace, do které bychom v soukromí neměli mluvit, ale není to styl života, který má stát podporovat. Stát má podporovat rodinu, která jediná tím, že má děti, vytváří naši budoucnost. Tím myslím budoucnost národa, vlasti i státu. … Pochod LGBT, kteří prohlašují, že jsou úplně stejní jako rodiny, je v tomto smyslu stejný, jako pochod jednonohých, kteří tvrdí, že mohou na ‚vojenskou přehlídku‘. Musíme přijmout zákony přírody a především přijmout každý sám sebe se svými přednostmi i handicapy,“

Nikdo Čunka nenutí, aby šel v čele Prague Pride. Tak daleko „homosexualismus“, coby 4% menšina, svým vlivem nikdy nedosáhne a ani o to neusiluje. „Pochod smrti“ je vskutku neuvěřitelně milé pojmenování tolerance k veřejnému projevu homosexuality. Je to jejich „volba“, Čunek žije před rokem 1973, před Kopernikánským obratem.  Nerespektuje fakta a opakuje, že jde o „soukromí“, stejně jako tvrdili muži před získáním základních ženských práv. Veřejný je muž, žena je soukromá. Žena sedí doma, nemá majetek, není totiž celý svéprávný člověk. Čunek Tvrdí, že rodina má monopol na podporu státu, neboť jedině děti vytvářejí budoucnost. Přitom homosexuálové (potažmo lesby, transsexuálové) mohou mít děti, dokonce je chtějí i za složitějších okolností, ale společnost jim v tom chce „tolerantně“ a bez „respektu“ bránit. V nábožensko - národoveckém zanícení Čunek spoléhá, že se nikdo nezamyslí nad jeho anekdotou o jednonohých, co chtějí na vojenskou přehlídku. Takže, Čunek si nás představuje jako vojenský výkonový režim, kde největší dokonalí Stachanovci přecházejí z úderné práce do pochodu vojenské přehlídky. Jednonozí, mají jediný cíl, vetřít se na tuto přehlídku. Proto pořádají svou vlastní, aby tím narušili báječný chod vojenských přehlídek režimu před rokem 1973. Nebo, co si myslí Čunek, že je vojenská přehlídka? Není-li to metafora, nikdy jsem neslyšel o hnutí jednonohých, kteří se derou na vojenskou přehlídku. Pokud si jednonozí udělají vlastní přehlídku, je to v rámci zákonů ve svobodné zemi. Pokud si někdo uspořádá Prague Pride, není to žádné narušení vojenské přehlídky většiny dokonalých.

Ještě krátce k nechutnému, ostudnému a  obludnému hněvu lidu. Lid papouškuje, co mu řeknou se shora. Pokud by měli vlastní názor, opírali by jej o fakta a nečetli bychom tato vyjádření:

Ponižující, zesměšňující, ekluje se mi, pohrdám, úchylka, nechutnosti, teplej, sebestředné zviditelňování, odporné, chovejte se jako lidi (tj. ne jako zvířata), hnus na stopadesátou, buzny, odporný hřích, zvrhlost, sodoma …

A perla na závěr: „co třeba rodit zadečkem“ – to míří zřejmě na lesby, pozn autora. Toto všechno nám vzkazuje náš tolerantně zradikalizovaný Český Homofobní Taliban.

Nebudu již dopodrobna rozepisovat situaci transsexuálů, kteří se narodí třeba s obojím pohlavím. Jsou často schopni reprodukce. Ti si to určitě vybrali, že?

Už nejsem naivní, abych si neuvědomoval, že marnost nad marností zvítězí. Ale hledání pravdy je vášeň, v níž mi nezabrání ani množství výhružných mailů nebo komentářů. Přesto chci závěrem požádat, nepřekračujte hranice slušnosti a nevyhrožujte mi smrtí. Za nevědomým hněvem stojí menšina vyhrožujících, a všechno je to legrace dokud se nějaký labilní jedinec nezradikalizuje. Zatím maily mažu, ale bude-li tlak narůstat, budu se bránit.

Mým blogům se můžete snadno vyhnout, stejně jako nějakému „nepřijatelnému“ průvodu. Nebo, co vás nutí se tolik konfrontovat? Jsou to přece jen různé názory ve svobodné zemi. Není daleko příjemnější věnovat se vytváření osobního štěstí?