Kolega L. Stejskal se zhurta zabývá osudem a principem omluvy za výrok diplomata Lavrova o Hitlerovi, že měl židovskou krev. Ale on ji podle všeho skutečně měl. Místo omluvy bychom spíše měli vnímat z Kremlu pokus o vysvětlení.
V dnešní vypjaté době je sice leccos pochopitelné, ale ne vše lze tvrdit s absolutní černobílou lehkostí, jak se snaží různí uvažující myslitelé stranící vřele a v mnohém oprávněně Ukrajině. Stranit bychom měli lidem obecně a míru především. Přiléváním oleje do ohně ztrácíme možnost a schopnost vyjednat mírové podmínky. Vyrábět za každou cenu kauzy, které budoucí mír a smíření případně vyloučí je podle mne krátkozraké. Případ kolem Lavrovova výroku mezi tyto případy patří.
Především odborná genealogie zcela seriózně provedla forenzní výzkum v řadách Hitlerových příbuzných a prostřednictvím analýzy DNA se podíl afro židovských genů prokázal. Existují i matriční doklady o tom, že byl Hitlerův otec nemanželským potomkem a v blízkosti rodiny se pohyboval člověk židovského původu, který mohl být Hitlerovým dědem. Já jsem se těmito spekulacemi přímo nezabýval, ani je blíže nestudoval, ale podle mnoha zdrojů, z nich jeden konstruktivní vybírám jako odkaz, je pravděpodobnost velmi vysoká.
Co tedy vadí na Lavrovově výroku, kterým chtěl poukázat na to, že genetický původ vůbec nemusí souviset konkrétním lidským jednáním a jeho motivací. Těžko soudit, zdali mohl Hitler někde v skrytu duše od své rodiny vědět či třeba i jenom tušit, jak to s jeho „židovským“ původem může být. Za Hitlerových časů genetika neznala souvislosti a nebyla schopna testovat důkazy o genetickém původu. Proto paradoxně mělo prokazování etnické příslušnosti čistě úřední podstatu. Paradoxně mohli a bohužel i jistě byli perzekuováni i židé, kteří jimi vůbec nebyli. Není těžké si představit, že mohly nastat případy, kdy árijská matka zplodila dítě tajně s někým jiným, než svým židovským manželem. V matrice ovšem bylo zaznamenáno, že je někdo žid. Podobně nespravedlivě, ale příznivěji vyzněly doklady o porodu nemanželských dětí, jejichž otcem mohl tajně být žid a to dokonce i za okolnosti, že o tom matka vůbec nevěděla.
Při svém genealogickém bádání jsem nenarazil na důkazy, které by potvrzovaly obecné rasové či jiné genetické předsudky. Geniální rodiče v mnoha případech zplodili i zločinné či jinak defektní dítě. Všechny děti jedněch rodičů rozhodně nejsou identické ve svých vlastnostech. Geniální osobnosti se rozvinuly i z rodin, jejichž původ je zdánlivě nezajímavý až selsky fádní, což může být ovšem opět jen naší nevědomostí a předsudkem.
Na Lavrově výroku tak neshledávám odborně nic nesprávného. Etnicita, ani ta vědomá, není zárukou, že se nebude kdokoli povyšovat a bude mít sklony likvidovat svoje spoluobčany. Z tohoto důvodu tvrzení, že skutečnost, že Zelenský je sice Žid, a tudíž nemůže být neonacista nevykazuje nic než provokativní logiku běžné a odborně správné argumentace. I my máme ve svých dějinách české fašisty. Oni sami se tak nazývali. Pro mne to zůstane navždy nepochopitelné, jako neonacismus v zemích, které někdejší fašismus násilně svíral. Z hlediska nadřazujícího se nadčlověka je vlastně zajímavé, že Hitler etnicky slevil i u neárijských národů, když potřeboval jejich spojenectví, tedy např. u Japonců. Mohl to také být jen licoměrný dočasný taktický pohled na věc.
Z výše uvedených důvodů se tedy domnívám, že v komunikaci Putina s izraelským premiérem mohlo jít spíše o vysvětlování, které někdo nazývá omluvou. Ale to je jen epizoda v již beztak velkém válečném utrpění. Skutečnost je i tak strašná a není důvod vyrábět kauzy, které zase někoho spravedlivě naštvou. Navíc podobnými postoji ztrácíme trochu z logické důstojnosti a přesvědčivosti. Vypadá to jako, že kdo chce psa bít použije každou dostupnou hůl, i takovou, kterou si sám vyrobí.
