Nejde o přepisování, ale připisování či dopisování dějin

Nevážení a drzí komunističtí vykladači historie pokřikují, že přepisujeme dějiny. Nikoliv, my je jenom doplňujeme a dopisujeme. Totalitní redukce dějiny bez náhrady přepisuje. Zatají skutečnosti, zatají jména, zretušuje fotografie

Normální bádání o dějinách probíhá tak, že se stále objevují nové a nové možnosti primárních pramenů a třeba i nové technické možnosti. Typickým příkladem je spolupráce moderní antropologie a medicíny s archeologií. Celá staletí se soudilo, že král Jiří z Poděbrad pravděpodobně otrávil Ladislava Pohrobka. Moderní věda dokázala rozborem Pohrobkových ostatků, že měl leukémii, a že dobové zápisy o umírání Pohrobka odpovídají stanovené diagnóze.

Pokud analogicky někdo studuje dějiny druhé světové války, i zde pomáhají nové techniky v archeologii, uhlíkovém datování či lokalizaci. Po roce 1990 dočasně za prezidenta Jelcina se otevřely ruské archivy i badatelům ze západu, dokonce i od nás. Některé dokumenty se dostaly na světlo světa poprvé. Během války se šuškalo o koncentračních táborech, přesně naplánovaný holokaust vůči židům se tak dobře tajil, že se rodiny dělily na emigrující část a na ty, co zde klidně mohou zůstat. Takový rozsah genocidy nikdo nečekal. V průběhu války byly nejméně tři zcela seriózní případy, kdy se dostala zřetelná a jasná informace o genocidě v koncentračních táborech od očitých svědků – uprchlíků až na západ. Nikdo tomu ale nevěřil. Až s osvobozením táborů na konci války vyšla hrůza najevo.

Stejně je to se zločiny komunismu. O stalinistických genocidách máme stále jen málo přímých pramenů a úplných jistot. Nicméně může dnes kdokoli popírat hladomor na Ukrajině nebo existenci gulagů, tak jak je popsal Solženicyn a později i další pamětníci? Za komunismu se o českých či ruských občanech odvlečených do sovětských gulagů psát snad smělo? No nesmělo, Filipe a Konečná a další pohrobci, kvůli tomu je dnes třeba dějiny dopsat. Na rozdíl od vás nikdo netají a neretušuje jména a fotografie maršála Koněva v historické publicistice. Klademe si otázky, po nichž potom soudní občané mají snahu bourat sochu a vy na ně můžete takřka bez omezení prskat.

Je dobře, že vy komunisté dokazujete neustále jak nemáte žádnou soudnost. Vytáhněte klidně svoje nové důkazy, že Rudá armáda nikdy nepřitáhla do Československa svou NKVD, která se chovala jako na dobytém území, kde od prvních hodin osvobození mstivě nezákonně zabíjela a unášela československé občany. Tajilo se to tenkrát, a chtěli byste to tajit i dnes. Pokud si pamětníci nebo archivní materiály dovolí tyto informace zveřejnit, říkáte tomu přepisování. Ale ono je to spíše vytváření komplexnějšího pohledu. Rudou armádu se statečnými osvoboditeli nikdo nemaže ani z paměti, ani z archivů. Jen se snažíme říci celou pravdu a co nejméně toho zatajit. Jisté zločiny na dobytém či osvobozeném území páchá každá armáda. Je spravedlivé to říci. Omluvit se. Sklonit pokorně hlavu nad lidskou bídou a neštěstím, které k tomu všemu vedly.