Spála (belgická): antibiotika a za tři dny do školky

Česko je v něčem sto let za opicemi, v něčem zase sto let před nimi. Berte to s nadsázkou, hned vysvětlím. Syn dostal nějakou nemoc. Bolení v krku, teplota, za den se osypal, všude kromě obličeje. Podle příruček to vypadalo na jasnou spálu.

Takže jsem vyrazili k belgické doktorce. Ano, typická spála, prohlásila madame doktorka, kdybych tu měla nějaké studenty, tak je na tom můžu učit… Bylo jí tak k šedesáti a vypadala velmi zkušeně. Dostali jsme recept na antibiotika (za 13 euro v lékárně, žádné slevy) plus účet na 42 euro za konzultaci. Když máte pojišťovnu, tak vám maximálně 80 procent proplatí. Když ne, tak máte smůlu.

            A kdy že může jít do školky, ptám se? Dnes je pátek, takže v pondělí. Ano, ještě jednou opakuji, za tři dny. Jak jsme si zjišťovali u známých, to je v Belgii zcela normální, nejde o žádný extrém. Stalo se to všem našim známým, jejichž děti kdy dostaly antibiotika. Navíc, při spále se tu nedělají žádné krevní testy, žádné zkoumání moči... Nic.

            Když tuhle příhodu vyprávíte českým doktorům a matkám, úplně pekelně se zděsí a nevěří… V Česku se se spálou zůstává doma tak 2-3 týdny, dítě musí být absolutně v klidu, aby nemělo doživotní následky. Matky trnou…

            Jak je to možné? Doktoři, ať ordinují kdekoli, v Česku nebo v Belgii, přece musejí vycházet z nějakých vědeckých údajů? Něco je přece musí učit na vysoké škole?

            Celé pozadí zatím neznám, belgická skripta jsem nečetl, ale z každodenní praxe poznávám, že i civilizace může mít velmi rozdílné podoby.

            Belgické matky například berou jesle a školky jako místo, kam se odkládají děti, aby mohly pokračovat v kariéře. Nikdo na to nevidí nic špatného a nikdo nemá špatné svědomí. C´est comme ca. Naopak nechápou, že to někdo může být jinak. Mateřská je tři měsíce, pak jde dítě do jeslí. No dobře, ne všechny, výzkumy uvádějí 40 procent.

            Do školky chodí všechny děti, od tří let. Školka je součástí základního školství, je v jedné budově s prvním a druhým stupněm základní školy. Když malé děti spí na matracích, které si výhradně pro tuto příležitost rozloží na podlahu, velké je překračují při cestě na oběd. Viděno na vlastní oči. Děti se ve školce nesmějí přezouvat, často se stává, že učitelky zakazují, opravdu zakazují, dětem zout se na spaní… Ne, nevymýšlím si.

            Ale prostě nemůžu říct, že je všechno špatně. Je to prostě jinak. C´est comme ca.

ps: Abych nezapomněl, syn zůstane doma MINIMÁLNĚ týden:)