Měkká hnědá hmota hned u zdi. A Češi

Opravdu příkladný, statečný přístup. Až takový klausovsko-švejskovský, dalo by se říct. Česko se podle premiéra Petra Nečase připojí k nově zřizovanému Paktu pro euro až když se ukáže, že to nebude bolet. Že to bude stát za to.

Nebylo by třeba normální mít nějaký vlastní, zásadový, pevný názor, za kterým bychom si stáli, a který bychom se snažili prosadit stůj co stůj? Není svět o prosazování vlastní pravdy, vlastního pohledu na svět…? Pro českého premiéra asi ne. Dostal možnost plánovat strategii euro-ekonomiky i když jeho země euro nemá, on ovšem odmítl, protože „má jisté obavy z daňové harmonizace… Chceme se nejprve podívat, jak Pakt bude v této oblasti pracovat…“. Polsko také nemá euro, ale přidalo se, protože chce být v hlavním proudu změn. Dobře. To není tak úplně „vlastní pravda“, ale aslespoň nějaký postoj. Někdo prostě proud vytváří, někdo plave po něm, někdo proti němu… a jiný se prostě rozhodne později, až když bude jasné, co je výhodnější. Existuje pro to přiléhavý termín. Při-zdi-sráčství. Někdo se z té měkké hnědé smradlavé hmoty u zdi zkrátka nevyhrabe nikdy.