Kdo z vás by nemiloval akční europolitiky?!

Na počátku byl Pak stability a růstu. Docela bezzubý, protože chyběly účinné sankce za jeho porušování. Každý členský stát z něj měl spíš legraci než co jiného a skoro každý ho i porušoval. Tříprocentní rozpočtový deficit nedokázal letos udržet žádný z členů eurozóny, průměr bude podle odhadu Evropské komise kolem sedmi procent… Některé státy už sahají ke dvanácti procentům.

Jenže do toho přišla krize a začalo se naplno ukazovat, jak je Evropa ve skutečnosti ekonomicky i politicky slabá. A jako by to nestačilo, provalilo se i to, že Řecko roky systematicky falšovalo statistiky odesílaná do Bruselu. Takže na tom bylo mnohem hůře, než si všichni mysleli. Špatně na tom bylo i euro. Oslabovalo a oslabovalo. Zdálo se, že Řecko s sebou stáhne do hlubin i další státy eurozóny a nastane totální kolaps a rozpad.

V ten okamžik ukázali evropští politici akci. Tak třeba když v pátek odpoledne snížily ratignové agentury hodnocení Řecku a euro se začalo strmě propadat, dokázali si státníci  už v pondělí dopoledne domluvit videokonferenci na středeční ráno…

Soukromý podnik s takovým managementem by už asi dávno zkrachoval, eurozóna přes to všechno stále přežívá. A jedná a jedná. Naprosto neúnavně.

Poslední měsíce a týdny tráví politici „intenzivní“ debatou o tom, jak zpřísnit Pakt stability a růstu, aby už se nikdy nic podobného nemohlo opakovat. V původních návrzích nechyběli nepochybně účinné automaticky uvalované sankce, například. Každý ale přicházel s něčím jiným: Evropská komise, prezident Van Rompuy, členské státy…

Hlavy evropských států a vlád se nakonec v pátek na summitu v Bruselu dohodli na tom, že na návrhu musejí ještě pracovat, alespoň do konce letošního roku. Nicméně už teď je zcela je zřejmé, že žádné automatické sankce nebudou a zavedeno bude – kdoví jestli – jen pozastavení hlasovacích práv pro zemi, která porušuje pravidla. Jestli s tím ovšem bude hříšník souhlasit… A pokud projde změna Lisabonské smlouvy (bude to za dva, tři nebo čtyři roky???).

Takže na konci vznikne zcela bezzubý Pakt stability II. nebo jak se bude jmenovat. Bude celkem k ničemu, jen taková kosmetická změna, aby svět měl pocit, že se něco stalo.  Jenže to nikdo až do další příští velké krize nepřizná. Až se to všechno provalí, budou si už politici, kteří ho dojednali, užívat zasloužený plně valorizovaný důchod.

Nač by se připravovali na „stoletou krizi“ právě teď, když ta poslední ještě neskončila, že?