Ať žije krize!!!

Ano, můžeme mluvit o krizi a varovat před rozpadem eurozóny a Evropské unie. Situace není dobrá. Václav Klaus se může radovat a říkat: měl jsem pravdu, jako vždycky, cesta k superstátu je nesmysl. Je to ale přesně naopak: pokud by – čistě hypoteticky – existoval nějaký evropský superstát, stabilní, s jednou jedinou politickou reprezentací a s elitami, které by sdílely stejné zájmy,  existovala by i silná společná měna.

Tak tomu ale není. A proto ty turbulence. Evropa nemá jednu jednotnou politickou reprezentaci. Každý si brání vlastní zájmy - naprosto oprávněně, nutno dodat - a někdy si jdou i „spřátelnené“ členské státy po krku.  Je to naprosto přirozené. Když si pomáhají, není to žádná dobročinnost, ale ochrana vlastních ekonomických zájmů… Politici se zodpovídají – v lepším případě - svým občanům.  (V horším případě se nechají zkorumpovat. )

Není „superstát“, není ani politická odpovědnost. V tvrdé každodenní praxi nemají politici žádnou odpovědnost vůči „Evropě“, „evropským občanům“. V projevech ano, v praxi ne. Zodpovídají se svým občanům doma, „svým“ podnikatelům, „svým“ odborům. I projevy v Bruselu adresují primárně domácímu publiku.

Německá kancléřka si dovolí říct, že euro je v extrémně tíživé situaci a že krachne-li europrojekt, krachne i eurozóna a možná i celá EU.  Troufnu si tvrdit, že marku (dej jí Pán Bůh věčnou slávu) by bránila trochu vehementněji… Neřekla by, že padle-li marka, vezme sebou i Německo… (ano, je to trochu nadsazeno, uznávám…) O euru si ale každý může říkat, co chce.

Má Merkelová plán „B“, návrat k německé marce? Ale to víte, že ano. Pro případ krize ho nemůže nemít. Ale to zatím nehrozí. Zatím se totiž nic až tak dramatického neděje. A co Řecko? A co Irsko? namítnete.

Řecko se na celkovém ekonomickém výstupu eurozóny podílí 3 procenty, Irsko 2 procenty, Portugalsko 2 procenty… To je sakra málo… Šíření panických zpráv zkrátka někomu vyhovuje a někdo to – třeba nevědomky, z hlouposti nebo naivity – podporuje. Třeba proto, že v Evropě neexistuje žádný „superstát“, ale pouze Evropská unie ve stavu, v jakém je.

Z negativních zpráv těží spekulanti, to je zřejmé. Ti, kdo mají hotovost, mohou levně nakupovat.  (Neuvažujete třeba i vy o chatce na irském pobřeží?) Těží z nich ale i relativně silné euro-státy, které mohou těm slabým nadiktovat podmínky pomoci a dokonce zasahovat i do toho, jak vysoká má být v tom kterém bankrotujícím státu korporátní daň. Úžasná příležitost, jak posílit svou moc.

Hlavním politickým a ekonomickým hráčům a decision.makerům ta situace v podtstatě vyhovuje. A proto se i děje. A proto i pokračuje.