Má být prezident víc pod kontrolou parlamentu? Justice víc pod kontrolou vlády? Poslanci pod kontrolou justice? Nebo parlament častěji překontrolováván voliči? Či ti všichni Nejvyšším kontrolním úřadem?
Nejprve vířila vášně na diskuzích i jinde otázka posledního zatčení 3 bývalých poslanců ODS za tzv. trafiky. Přečetl jsem řadu různých fór a v zásadě lze najít 2 postoje:
- Je dobře, že i poslanci jsou pod kontrolou justice
- Justice by se neměla vymykat zpod kontroly vlády
Pak v souvislosti s novou vládou: platí ústava nebo ústavní zvyklosti?
Problém při tom spočívá v tom, co pokládáme za spravedlivé a jak se toho dá dosáhnout. Je měřítkem to, co dělá vláda nebo to, na co přijdou státní zástupci a policie? A nebo to, co rozhodne parlament? Jestliže vláda, tak která - Nečasova nebo Rusnokova? Jestliže policisti a státní zástupci, tak kteří? A proč – konec konců je jmenuje vláda. Někdo možná řekne, že spravedlivé je to, co chtějí voliči. Jenže jak se to zjistí než tak, že si zvolí nějaký parlament a ten nějakou vládu? A proč by to nakonec mělo být měřítkem spravedlnosti – je řadový volič apriori spravedlivý? A když lidé odhlasují, že třeba část lidí se má zplynovat, bude to spravedlivé?
Jediná kontrola, která zajišťuje skutečnou spravedlnost, je ta odshora. Pokud tím,kdo lidi kontroluje, není Bůh, protože „my přece nepotřebujeme žádnou berličku“, tak se „kontrolování“ dříve či později stává jen bojem zájmů jednotlivých skupin, přičemž vůbec není řečeno, že když tou skupinou, jejíž zájmy se nakonec prosadí, bude většina voličů, tak to bude spravedlivé. Hojně se vyskytující poznámky diskutérů na různých serverech typu „hlavně když na ty lumpy konečně dojde“ - přičemž těmi lumpy jsou jednou ti jedné strany, podruhé z druhé, potřetí všichni politici, počtvrté bankéři, popáté Židi, co dle některých diskutérů stále tahají za nitky, jasně ukazuje, kam to taky může vést.
Tenhle článek jsem měl rozepsaný již déle, takže po středečním hlasování, které de facto znamenalo Zemanovo vítězství, konstatuji, že se potvrdila známá pravda, že tam, kde většina je morálně rozložená, nakonec vládne ten, kdo má dost drzosti, otrlosti, vytrvalosti a charizmatu. Nějaká pozitivní vize je vedlejší, tu ostatně nemá v dnešní ČR z politiků nikdo.
Připomeňme, že Mussolini kdysi ovládl Itálii s 10 tisíci černokošiláči – hladovými, otrhanými a pouze s lehkými zbraněmi. Jeden dobře cvičený a ozbrojený pluk by je nejspíš rozprášil. Jenže nebyl, kdo by mu zavelel.
Bolševici ještě v době útoku na Zimní palác byli více méně narychlo stlučené houfy s lehkými zbraněmi – děla měli pouze na Auroře. 300 km od Petrohradu stáli čsl. legie o síle 40 tisíc mužů, perfektně vyzbrojení a zocelení mnoha boji. Jenže Beneš – který neměl s bělogvardějci moc dobré vztahy – jim vzkázal, že bolševici jsou přece jedna z bojujících stran v Rusku a oni se mezi ruské strany nepletou. Načež legie ustupovali, vyklízeli jednu pozici za druhou, dokonce i částečně odzbrojili a vydali bolševikům nějaké těžké zbraně, aby si je usmiřovali. Teprve když to bolševikům v jejich fanatizmu nestačilo a vyhlásili nutnost všechny legionáře pobít, začali tito bojovat (tolik k onomu „slavnému boji našich legií proti rudému nebezpečí“). No a bílí zase doufali v nadcházející volby, ve kterých Kerenského socialisti skutečně dostali přes 50% - jenže rozpustit nově ustanovený parlament bylo pro Lenina to nejmenší.
Ne, já nechci tvrdit, že Zeman je fašista či komunista. Alespoň zatím ne. A muslim či podporovatel islámu – což je dnes asi nejnebezpečnější - teprve ne. Jeho vztah k islámu a Izraeli vidím jako dvě z jeho nepříliš mnoha jednoznačných pozitiv. Ovšem způsob, kterým dokázal schroustat jak ČSSD (původně chtěli odejít ze sálu) i ODS a LIDEM (ti celkem tři rozumbradové, kteří v nejdůležitějším hlasování za hodně dlouhou dobu museli zrovna předvést svůj originální přístup – to byla dobrá blamáž), že pokud by se nějaký skutečně nebezpečný lump vyskytl a měl jeho schopnosti, neměl by těžkou práci.
A mraky diskutérů by mu ještě tleskali, jak „s těmi nahoře“ zatočil.
K tomu všemu se mi chce ještě připodotknout, že kdyby bývalý premiér nepropadl smilstvu, tak s čistým svědomím mohl klidně Ištvánovy právní inovace ohledně bývalých poslanců ustát a prezident by mohl v podstatě jen zdržovat. Což v posledním roce před volbami není zase tak velký problém. Jenže to jsme zase u morálky, která dnes dle většiny našinců je „čistě soukromou záležitostí, která by pro posuzování politika neměla hrát žádnou roli.“
Ve skutečnosti jak již sem poznamenal, se nemravná společnost stává snadnou kořistí – zatím jen Zemana.
