Maturita druhá, ostuda na druhou

Úroveň středních škol v posledních dvou desetiletích poklesla a z maturity se postupně stalo zboží. A to i v případě učňovských oborů namísto mistrovské zkoušky. Pochopitelně chyba je i na straně systému. Pro některé učňovské obory je důležitější získat maturitu jako požadavek pro přijetí do zaměstnání, než daleko potřebnější řemeslná zručnost.

A aby jednotlivé školy neudílely maturitní vysvědčení jen podle svých vlastních pravidel, je zapotřebí určitého standardu, který může představovat právě státní maturita. Ostatně stát má také právo tímto způsobem kontrolovat efektivitu finančních prostředků vynaložených na vzdělání.

Jenže jak už je asi v našich končinách zvykem, státní maturita v dnešním podání je naprosto neadekvátní ceně …a to od systematiky, chyb v otázkách, rozvážení v krabicích …až po chaos a čekání na vyhodnocení.

Už její samotná příprava byla předražená, stále nedošetřená a výsledek i v druhém roce? Jak je možné zadávat testy s chybami? Co za výmysl je těžší a lehčí varianta, když pro příjímací řízení na vysoké školy to je zbytečné. Na co tedy volit těžší?

Čeština měla obsahově s jazykem pramálo společného. Chybná metodika, na kterou se vymlouval ředitel Cermatu Pavel Zelený, vedla k upravování výsledného hodnocení, aby vyšly procentuálně výsledky úspěšných a neúspěšných řešitelů. Jestliže se dodatečně posouvá „laťka“ úspěšnosti, to se tím pádem státní maturita dělat vůbec nemusela.

Státní maturita selhala i jako systém, spíše to je takový experiment na maturantech a odpovědnost žádná. Už to stálo hodně peněz, ale pořád vyjde levněji vypovědět smlouvu s Cermatem, než se patlat v něčem, co vlastně ani nefunguje.

Ing. Vladimír Hönig, Ph.D.