Vybrat správný dárek k narozeninám není jen tak. Zvlášť když dostanete jednoznačné, a zároveň zcela neurčité pokyny.
Kupování dárků je pro mě stresovou situací. Abych vám přiblížil její intenzitu, je to asi něco jako když s vyplazeným jazykem doběhnete na WC, usednete a pak s hrůzou v očích celou dobu přemítáte, jestli vám ty poslední tři dílky toaletního papíru budou stačit. Trošku odborněji: psychologové by ji nepochybně na škále stresových situací zařadili někde mezi těhotenství a ztrátu zaměstnání.
A protože si při výběru dárků počínám s obdobnou jistotou jako Bohuslav Sobotka při svých projevech v angličtině, přišel jsem s pragmatickým řešením: vždy všem akorát oznámím, aby si koupili, co se jim líbí, že jim to pak proplatím. Funkční, jednoduché a účinné. Spokojenost na obou stranách. Zkrátka win-win.
Čas od času ale přijde někdo, kdo tento zavedený pořádek naruší. Jako posledně moje máma, která se při nedělní kávě nenápadně zasnila a poté zničehonic šibalsky prohlásila, že by si k blížícím se narozeninám přála něco originálního. Něco, co by si sama nikdy nekoupila.
V tu chvíli jsem se orosil potem. Okamžitě se dostavily projevy, které odpovídaly stresové situaci na úrovni nechtěného zbouchnutí nezaměstnaným Jardou odnaproti. Bylo jasné, že tentokrát to už na bonboniéru s gerberou neuhraji.
Naštěstí jsem se nenechal zaskočit a ihned poté, co odezněl prvotní šok, jsem usedl k internetu a začal gůglit. Heslo „čím potěšit 50letou ženu“ se z určitého důvodu, který bych tu nerad rozváděl, se neukázalo jako nejlepší… Raději jsem tedy zadal do vyhledávače „originální dárky“ a během pár minut našel několik zajímavých tipů. Nakonec jsem se rozhodoval mezi příklepovou vrtačkou a plnou verzí winRARu, přičemž jsem byl přesvědčený, že ani jednu z těchto věcí by si máma nikdy nepořídila.
Oddechl jsem si. Bylo jasné, že mě v originálnosti daru nikdo z rodiny netrumfne, tudíž nálepka vzorného a empatického syna mi nepochybně zůstane i nadále.
Zvolit tu lepší možnost při rozhodování se mezi vrtačkou a winRARem nebylo snadné. Nevěděl jsem si rady, a tak jsem se rozhodl, že vyrazím na tradiční povečeřovou procházku, protože jak známo, ty nejlepší nápady, myšlenky a rozhodnutí u mě přicházejí vždy s plným žaludkem jídla při jakémkoli pobytu na čerstvém vzduchu.
A ani tentokrát mě má oblíbená metoda nezklamala. Při bezcílném bloumání ulicemi Brna jsem v Myšině pod hlavním vlakovým nádražím narazil na tento asijský krámek.
Sotva jsem vešel dovnitř, mé oči se rozzářily podobně jako oči každého učitele první prázdninový den. Tolik krásných dárkových předmětů! Bylo zřejmé, že ať sáhnu po čemkoli, bude daný předmět sršet originálností na všechny světové strany.
Po zralé úvaze a doporučení starého Nguyena jsem zvolil paralyzér o výboji napětí 5 miliónů elektrický voltů a nádherný útočný nůž s téměř 20centimetrovou čepelí z ušlechtilé oceli a leštěnou pevnou rukojetí. Kam se na paralyzér s nožem hrabe nějaká vrtačka s winRARem…
Překvapil jsem sám sebe. Obstál jsem. Nakupování dárků opravdu není taková tragédie, jak jsem se až dosud domníval. Teď už jen zabalit a předat. Maminka bude nadšená.
Doufám!
Protože jestli ne, příště vám dost možná popíšu, jaké je to dostat ránu 5 milióny elektrických voltů…
