Další plivanec do srbské tváře

Kosovo i dnes, více než osm let od vyhlášení nezávislosti, neuznávají desítky států od Ruska po Brazílii. Přesto se Kosované mohou nově ucházet o účast na fotbalovém mistrovství Evropy i světa.

Psal se začátek roku 2008, když si Kosované řekli, že by bylo fajn urvat si kus srbského území, založit si vlastní stát a na zpropadené a nenáviděné Srby vypláznout jazyk. Zkrátka skoro něco jako vznik Československa v roce 1918…

Načasování pro svůj záměr zvolili odvážní kosovští Albánci vskutku příhodně. Už tenkrát panoval ve světě romantický ideál, který hlásal, že každý národ by měl mít svůj vlastní stát, kde si bude pěstovat kytičky (v případě Kosova také nezaměstnanost a korupci), chovat dobytek a modlit se k bohu. Byť se kosovský plán zdál býti zpočátku naivním, nakonec přeci jen vyšel. Hned druhý den po vyhlášení nezávislosti přispěchaly se slovy uznání USA, Francie i Velká Británie, které jsou, jak známo, pro každou špatnost.

Srbové pochopitelně reptali, že Kosovo je jejich území a že takto by to nešlo, ale bylo jim to podle očekávání prd platné. Reptání jim vydrželo dodnes, přesto Kosovo stále přežívá (záměrně nepoužívám slovo žije) a svět se Srbsku vysmívá podobně jako na začátku.

Posledním důkazem budiž pánové z fotbalových organizací UEFA i FIFA. Ti před pár dny přijali Kosovo za právoplatného člena svých megalomanských uskupení, čímž mu umožnili sestavit reprezentační výběry a ucházet se o všechny nadcházející fotbalové akce i účastnit se kontinentálních soutěží.

Zejména evropští bafuňáři z UEFA ukázali svým českým kolegům, že se mají stále co učit, protože samo se to neudělá, že jo. Ivan Horník by mohl vykládat...

Reglementy UEFA mluvily dle Srbů ještě před pár dny jasnou řečí: Členy UEFA mohou být pouze země, jejichž nezávislost přiznává Organizace spojených národů. Tuto základní podmínku Kosovo nesplnilo. Protože ale existoval v zákulisí silný zájem Kosovany do evropské fotbalové rodiny protlačit stůj co stůj, původní podmínku měla nahradit formulace „země, kterou uznává většina evropského společenství“. Stačilo, aby tuto změnu schválila dvoutřetinová většina, a vše mohlo být vyřešeno. Jenže ani tento pokus nevyšel.

Zdálo se, že Srbové, jež mají na území Kosova stále řadu klubů a stovky hráčů, kteří spadají pod srbský fotbalový svaz, budou moci slavit. To byla každopádně chyba lávky. Představitelé UEFA se totiž dohodli, že pravidla jsou jen bezvýznamné formality, a proto si uspořádali ještě tajné hlasování, v němž v poměru 28:24 přijetí Kosova schválili.

Situace z roku 2008 se opakovala: Srbové nadávali na všechny strany, Kosované přijímali gratulace zleva zprava, svět (tentokrát ten fotbalový) mlčel.

Po přijetí do UEFA následoval kosovský vstup také do mezinárodní organizace FIFA, díky němuž se Kosovo může těšit na boj o nadcházející seniorské mistrovství světa.

Kosovany tak nyní čeká budování reprezentačního kádru. Bude zajímavé sledovat, zdali opět sáhnou ke své oblíbené strategii a hráče bez mrknutí oka ukradnou zemím, které je vychovaly. Na největší hvězdy musí nicméně zapomenout. Tedy aspoň prozatím. Regule totiž neumožňují na seniorské úrovni „přestoupit“ z jedné země do druhé.

„Švýcary“ Granita Xhaku (odmítl vstřelit gól v reprezentačním zápase s Albánií), Xherdana Shaqiriho (vítězství Bayernu Mnichov v Lize mistrů slavil s kosovskou vlajkou kolem krku), Valona Behramiho či „Belgičana“ Adnana Januzaje tak v kosovském dresu neuvidíme.

Že jsou ale nějaká pravidla v případě Kosova jen zbytečným cárem papíru, jsme se už jednou přesvědčili. Tak se nechme překvapit, s čím přijdou fotbaloví činovníci příště.