Český politický systém má problém. Ten nese jméno volební systém do Poslanecké sněmovny. Jeho současnou podobu nakvap spíchli zákonodárci před volbami v roce 2002, aby vůbec umožnili jejich konání. Ústavní soud totiž předtím zrušil zásadní části volební novely z dílny opozičněsmluvních partnerů.
Volební systém v současné podobě nese pečeť svého kvapného vzniku. Některé systémy mají snahu kombinovat výhody většinových a poměrných systémů a dosáhnout tak vyváženého stavu. Český volební systém mezi ně však nepatří. Nekombinuje totiž výhody obou systémů, nýbrž jejich nevýhody. Nevytváří akceschopné vlády s dostatečnou většinou (což je hlavním rysem většinového systému), ani nedokáže zajistit adekvátní a tedy spravedlivou reprezentaci všech hlavních politických proudů (to je naopak ambicí systému poměrného). Tím navíc de facto podvádí a manipuluje voliče.
Náš volební systém se totiž v důsledku toho, že jeho volební obvody disponují zcela nesrovnatelnou velikostí1(25 poslanců v Praze oproti pěti poslancům v Karlovarském kraji či osmi v Libereckém), chová v různých obvodech naprosto odlišně, což ovšem voliče, který neabsolvoval dva semestry volebních studií zcela oprávněně překvapí. Tak se mohlo stát, že z Prahy do sněmovny vstoupil lidovecký Cyril Svoboda, ačkoli jeho strana v ní dosáhla jen 4,84 % hlasů, zatímco z Karlovarského ani Libereckého obvodu nevzešel do sněmovny ani jeden zelený poslanec, ačkoli tam tato strana dosáhla 6,71 resp. 9,58 %.
Volič, který přijal informaci o poměrnosti systému a pětiprocentní uzavírací klauzuli, zcela logicky předpokládá, že strana, jež získá více než nezbytných pět procent se v Poslanecké sněmovně objeví v síle odpovídající jejímu volebnímu výsledku. Jak však dopadly volby v roce 2006?
ODS v nich získala 35,38 % hlasů a 81 tedy 40,5 % všech mandátů, ČSSD 32,32 % hlasů a 74 tedy 37 % mandátů, KSČM 12,81 % hlasů a 26 tedy 13 % mandátů, KDU-ČSL 7,22 % hlasů a 13 tedy 6,5 % mandátů a SZ 6,29 % hlasů a 6 tedy 3 % mandátů. Skutečně poměrného a tak i spravedlivého (ve smyslu odpovídajícím zdravému rozumu) výsledku tedy dosáhly snad jen komunisté a v zásadě lidovci, zatímco občanským a sociálním demokratům systém přál, kdežto zelené krutým způsobem penalizoval. Disproporce ve volebních výsledcích jsou ve světě běžnou a přijatelnou věcí, pokud jsou ovšem vyváženy funkčním většinotvorným efektem. Disproporce českého volebního systému, která připraví jednu stranu o polovinu mandátů a není vykompenzována vytvořením silné parlamentní většiny, je zcela nesmyslná a z hlediska voliče malé strany naprosto zlotřilá.
Současný volební systém totiž voliči vzkazuje, všichni jsme si rovni, někteří jsou si rovnější. Říká mu totiž, vol si zelené či jinou malou stranu, ale pokud nejsi z Prahy, Moravskoslezského kraje či jiného alespoň středně velkého volebního obvodu, jsi hlupák, neboť tvůj hlas propadne. A aby ukázal i těm ostatním, že tím, kdo rozhoduje je on a nikoliv voliči, šeptá si pod vousy– a stejně nikoho nenechám pořádně vyhrát, jen ať se vztekají a láteří. Protože kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.
Změna volebního systému je zcela nezbytná. Je potřeba nastavit spravedlivá pravidla, která zajistí to, že všichni voliči si budou skutečně rovni, a která navíc neznemožní vytvoření akceschopné vlády s dostatečnou podporou. Možné to je.
O variantách změny někdy příště.
1) Velikost volebního obvodu je nejdůležitější proměnnou určující poměrnost výsledku a to jednoduše proto, že v malém obvodu o velikosti například pěti poslanců se na malé strany prostě nedostane
