Fakt, že ČSSD potřebuje zmodernizovat svou tvář, si uvědomují i sami sociální demokraté. Jejím očekávaným cílem je samozřejmě posílení volební podpory strany a její vítězství ve volbách. Pro socialisty představuje stranická modernizace pouze prostředek, který však, pokud nezůstane pouze v rovině rétorického cvičení, prospěje celému politickému systému.
Hlavními devizami každé strany z pohledu voliče jsou volební program a tváře, které stranu reprezentují. To by tedy měly být oblasti, kam by se měla upřít snaha každého zapáleného modernizátora. Zvláště pak toho, který se často ohání Giddensovou třetí cestou a prohlašuje svou stranu za podobnou britským labouristům a s gustem si tiskne ruce s Tony Blairem a Gerhardem Schröderem. Předseda z Lidového domu nás v periodických intervalech ujišťuje, že modernizace úspěšně probíhá. Jak si tedy zatím sociální demokraté stojí?
Když se řekne personální modernizace, celkem logicky bych předpokládal, že se bude jednat o snahu rozšířit členskou základnu a vedení strany o nové, kvalifikované a voličsky přitažlivé lidi. To však pravděpodobně není představa českých sociálních demokratů. Podle tvrzení Jiřího Paroubka stoupl za dobu jeho předsednictví počet členů o čtvrtinu. Výše tohoto čísla sice vzbuzuje určité pochybnosti, avšak přejme jim to. Závažnější jsou však informace o tom, že tento dosti dramatický nárůst není zcela přirozený. Teplice jsou po Praze 11 další oblastí, kde se objevují "mrtvé duše."1 Informace o tom, že nábor členů provází minimálně podivné okolnosti, však socialistický předseda považuje za podružné a novinářům Lidových novin vzkázal, aby ho s tím dále neobtěžovali.2 Jak se ale na jedné straně může chlubit úspěšnou modernizací, která prý přilákala tisíce nových členů, a na druhé straně bagatelizovat informace nasvědčující tomu, že jeho poslanecký asistent nahání do kulturáku celé rodiny, aby tam vstoupili do ČSSD. Že by se jednalo o přípravu na přímou volbu předsedy strany?
Ani v oblasti čelných představitelů strany jsme se mnoha nových tváří nedočkali. Kandidátky do krajských voleb nejen, že nepřinesly nové a čerstvé síly, ale dokonce zrecyklovaly ty osoby, jež jsme už nějakou dobu považovali za politické mrtvoly.
Co se týče otázky volebního programu, Jiří Paroubek se ve svém nedávném blogu3 chlubí postupným posilováním analytického a myšlenkového zázemí své strany, o němž by se dalo očekávat, že přinese nové nápady a podněty a povede k prohloubení současné programové koncepce. Podíváme-li se však na aktuální volební program ČSSD pro krajské a senátní volby, na rozdíl od záplavy obecných, populistických a nezavazujících hesel, nesplnitelných slibů a negativního vymezování se na mnoho originálních, osobitých a positivních levicových koncepcí bohužel nenarazíme. Tak daleko stranická modernizace asi ještě nepokračila.
Halasné ohlášení stranické modernizace byl od Jiřího Paroubka výborný taktický tah. Čím více o ní bude mluvit, tím lépe v naší mediálně povrchní době zanikne fakt, že k žádné modernizaci vlastně nedochází. Paroubkova inspirace Blairem a Schröderem totiž začíná a končí pouze tím, že přebírá úspěšné prvky jejich marketingových kampaní. Vždyť také nejde o to vládnout dobře, ale vyhrát volby. Není-liž pravda, pane Paroubku?
1) http://www.lidovky.cz/paroubkovy-mrtve-duse-0bc-/ln_domov.asp?c=A080922_195705_ln_domov_mtr
2) http://www.lidovky.cz/okolnosti-neznam-a-je-mi-to-uplne-jedno-dyj-/ln_noviny.asp?c=A080923_000015_ln_noviny_sko&klic=227705&mes=080923_0
3) http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jiri-paroubek.php?itemid=4494
