Exekuce dítěte, pláč a smutek... Tak právě prožívá dětství pětiletá Eliška ze Vsetínska, jejíž příběh nyní plní stránky novin.
Její máma jí rozbila rodinu, a přesto dceru získala do své výhradní péče. Bohužel obvyklý postup v českém soudnictví... To se pochopitelně nelíbilo tátovi a holčičku si letos v zimě nechal u sebe. Nyní si opět dceru - za pomoci exekutora - vybojovala matka.
Máma si stěžuje, že jí, chudince „matce samoživitelce“ (kterou se ovšem dobrovolně stala), dcera nebyla včas „vrácena“. Mluví o ní, jako by to byl její majetek... Táta pro změnu holčičku asi manipuloval proti mámě. Možná proto, že neviděl jinou cestu, jak se postavit zvrácenému postupu českých soudů. Kdo tím vším trpí nejvíc, je dítě.
Dítě, které má rádo a potřebuje oba rodiče. Soudy je přitom staví proti sobě a „jackpot“ v podobě malého človíčka u nich „vyhrává“ jen jeden. Tím se ale spory jen vyostřují, spirála nenávisti a přetahování o dítě se roztáčí... Svěřit dítě jen jednomu z rozhněvaných rodičů je pak to nejhorší. Takový rodič, když bude s potomkem trávit mnohem víc času než druhý, ho proti němu snadno zmanipuluje. Vztah zničený možná na celý život.
Řešením je střídavá péče obou rodičů. Žádný z nich není vítězem ani poraženým. Vyhrává dítě, které nepřijde ani o jednoho z nich. Jak říká Jürgen Rudolph, německý opatrovnický soudce:
„Když jeden z rodičů opouští soudní síň jako vítěz, prohrálo dítě.“
