- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Sám jsem netušil, jak hluboký problém v této oblasti je, dokud nepostihl i mne. Sytý hladovému opravdu nevěří. Takových příběhů se však u nás pod pokličkou dějí každým rokem tisíce. Proč nejsou, na rozdíl od mnoha hloupostí, na prvních stránkách médií?
Pan Rusek z Brněnska nemůže své děti vychovávat stejně jako jejich matka, protože jeho osmdesátimetrový byt je podle soudkyně příliš malý. Aneb kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde... Pan Duchek ze Sokolovska musel o svého syna bojovat několik let, kdy s ním měl pouze minimální kontakt. Pan Jedlička byl falešně nařčen z týrání dcery a mohl se s ní vídat pouze hodinu týdně pod dozorem. Z tisíců dětí se u nás každým rokem stávají polosirotci – ne smrtí rodiče, ale zásahem státu a druhého rodiče.
Litujeme děti, které tátové opustí, a na druhé straně je připravujeme o táty, kteří se o ně chtějí starat.
Dřívější disidenti a tito tátové mají jedno společné – stojí proti systému, který ničí je a jejich děti. Feminismus je v tomto, zvláště ve své extrémní podobě, stejně nebezpečný jako komunismus nebo nacismus. Rozkládá rodiny, odděluje děti od otců, vyrábí falešná obvinění, provádí segregaci, když požaduje zvláštní výhody jen pro ženy, staví muže a ženy proti sobě.
Kdy nám to, sakra, dojde? A kdy s tím konečně začneme něco dělat?
Někteří bývalí disidenti, zvláště ti levicoví, přitom jakoby zapomněli na svá dřívější příkoří a tato nová je nechávají chladnými. Ani Václav Havel rodinu příliš nehájil.
Vzpomeňme proto právě nyní na otce, kteří z rozhodnutí matek a „nestranných“ soudů nemohou trávit Štědrý den se svými potomky. Vzpomeňme ale hlavně na děti, které jsou takto ochuzeny o polovinu své rodiny.
A do nového roku si popřejme hodně odvahy a síly s tím pohnout.
Další články autora |