Člověk někdy žasne, co se objeví na některých webech, dokonce i těch rádoby tátovských:
„Pro rodiče, kteří mají konflikty a navzájem na sebe reagují podrážděně (tedy odborně řečeno neproběhl psychosociální rozvod), není střídavá výchova vhodná a sotva může dlouhodobě fungovat, i kdyby ji soud snad schválil.“
Jakoby snad výlučná výchova jen jednoho rodiče - když stejně mají pořád odpovědnost za dítě oba - mohla konflikty mezi rodiči nějak odstranit a dítě od nich uchránit! Kdyby takový nesmysl řekl Franta v hospodě, budiž. Ale na webu věnovaném otcovské péči o děti je to dost zarážející.
Tuto a další „perly“ najdeme na webu „Táto, jak na to?“. Editor tohoto webu Martin Jára pak v jednom rozhovoru dokonce říká: „Osobně bych ten stereotyp o jednom domově, aspoň pro děti v předškolním věku, hájil…“
Takže táto, už víš, jak na to! Hlavně zachovej dítěti jeden domov - samozřejmě u rozvádějící se maminky (dnes se rozvádějí většinou ženy). To, že dítě přijde o tátovu výchovu a péči a stane se z něj de facto polosirotek, přece není vůbec důležité... Přitom i profesor Matějček, nestor dětské psychologie, říkal: „Není biologického a psychologického důvodu, proč by nebyli muži schopni postarat se i o velmi malé dítě.“
Je proto otázkou, zda každý web, který se tváří jako „otcovský“, skutečně hájí zájmy otců a jejich dětí. Nebo spíš feministickou představu o poslušných tatíncích - pilně vydělávajících, k tomu se ještě pilněji starajících o domácnost a především v ničem neodporujících maminkám. Zvlášť když je web dotovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí, dlouhodobě podporujícím hlavně feministické projekty.
Vybavuje se mi, co napsal doktor Hausmann: „Pro úplnost výčtu feministických organizací u nás dodejme, že mají na své straně i pár – řečeno s Leninem – užitečných pitomců...“
