Rozvod nebo rozchod rodičů je obrovským zásahem do života dítěte. Děti pak příliš často bývají stavěny před Sophiinu volbu – chceš být raději s tátou, nebo s mámou? Neboli - chceš, aby tě opustila raději máma, nebo táta?
Ti, kdo dnes bez mrknutí oka rozvádějí jejich rodiče jak na běžícím pásu, se při rozhodování ohánějí „zájmem dítěte“ a někdy dokonce i jeho názorem. Neřeknou ale, že naprostá většina dětí si vůbec nepřeje, aby se jejich rodiče rozváděli. Jejich přáním je mít pořád oba. Takový názor ale nikoho z dospělých nezajímá.
Připravit dítě o jednoho z rodičů je nepřirozené a – jak ukazují mnohé výzkumy – i škodlivé. Je proto třeba hledat cesty, jak dětem zachovat v co nejširší míře tátu i mámu. A to i v případě, že rodiče (stačí jen jeden z nich) dají přednost rozchodu před zachováním rodiny. Děti totiž za jejich hloupé rozhodnutí nemohou.
Proč to jde na Slovensku a u nás ne?
Na Slovensku to pochopili. Přestože nejsou tímto problémem tolik zasaženi a mají významně nižší rozvodovost než my (v tom jsme s našimi 50 % ve světě „špičkoví“). A přestože teprve loni v zákoně zakotvili možnost střídavé péče obou rodičů - do té doby mohla fungovat mezi rodiči jen neformálně. Už letos ale Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny říká:
„Na střídavou osobní péči je třeba myslet jako na první uspořádání při úpravě styku dítěte po rozvodu nebo rozchodu rodičů. Takové pokyny dostali kolizní opatrovníci, psychologové a sociální pracovníci všech úřadů práce, sociálních věcí a rodiny na Slovensku.“
Státní tajemnice Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny Lucia Nicholsonová k tomu dodává:
„Střídavá osobní péče musí být prioritou, pokud jsou oba rodiče schopni zajistit péči o dítě.“
A generální ředitel Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny Ivan Juráš doplňuje:
„Pokud střídavá osobní péče nebude vhodná nebo možná, další volbou by měl být rozšířený osobní styk. Svěření do péče jen jednoho rodiče se musí stát až poslední volbou, protože ztráta druhého rodiče může být pro dítě velkou a nenapravitelnou újmou.“
Drábek jen přihlíží
Zdá se, že konzervativnější Slováci mnohem lépe chápou význam zachování rodinných vazeb než my. Český rádoby konzervativní ministr Drábek, spolu se svým ředitelem odboru rodiny Macelou, jen přihlížejí tomu, jak se chovají jim podřízené sociální pracovnice na našich OSPOD.
Jen málokterá z nich se opravdu snaží, aby dětem, když už se jim rozpadá rodina, zůstala aspoň péče obou rodičů. O tom, aby se pokusily rodinu dát znovu dohromady, ani nemluvě. Většinou podpoří péči jednoho rodiče, který pak s o to větším elánem boří vazby s druhým rodičem a snaží se natrvalo získat děti jen do své výchovy.
Je veřejným tajemstvím, že úřednice na OSPOD v tom obvykle podporují matky. I když znám případy, kdy se (snad v rámci jakéhosi „vyvážení“) preference sociálních pracovnic obrátily naopak proti nim.
Ani jedno ale není správně... Děti potřebují oba rodiče. Slováci to už pochopili, pane Drábku.
