Na italském televizním kanálu Canale 5 promluvil soudce ve věcech mládeže v Boloni, Francesco Morcavallo, šokujícím způsobem o tom, jak ve skutečnosti funguje juvenilní (opatrovnická) justice:
„V Itálii soudci bezdůvodně odebírají 35000 dětí z rodin pro soukromé firmy, aby všichni účastníci ‚trhu s dětmi‘ měli příjem od státu 2 miliony eur za rok. ... Mám na mysli soukromé organizace a církevní dětské ústavy, vlastně dětské domovy, do nichž jsou umístěny násilně odebrané děti, a kam také směřují státní peníze. Každý dětský domov dostává peníze na každé dítě za každý den, který zde stráví.
99 % případů odebrání není motivováno fakty, ale hodnocením nezletilých nebo rodičů. Příbuzným děti nedají, protože se to nevyplatí, není z toho zisk… A to nejstrašnější je, že všechno toto se děje za účasti vládních struktur, tj. sociálních služeb a soudních institucí. Soudci určují psychology, sociální pracovníky a všechny ty, kteří pak rozhodují, dělají vyšetření, píší zprávy… Soud je posledním článkem v řetězci, který také rozhoduje o „nezbytnosti“ odebrání dítěte z rodiny. Právě zde je největší korupce. Například Nejvyšší soudcovská rada, přestože zná skutečnou situaci, se nikdy nepostavila na obranu občanů, ale spíše naopak, na ochranu různých soudců, kteří byli obviněni z toho, že v tomto nebezpečném systému působili. Mohu tedy potvrdit, že k bezdůvodnému odebírání dětí povzbuzuje i stát, řekl bych – stimuluje únos.“ (zdroj: freeglobe.cz)
Nepřipomíná vám to něco?
Mnoho z nás zná situaci, kdy juvenilní (opatrovnická) justice odebere dítě jednomu z rodičů, obvykle otci, a udělá z něj pouze sudovíkendového stykače. A za několik let může být jeho kontakt s dítětem eliminován zcela. To vše se děje také za účasti nejrůznějších sociálních pracovníků, psychologů, znalců, kteří se na tomto „hledání zájmu dítěte“ přiživují a mají z něj svůj zaručený byznys.
Tím to však nemusí skončit. Děti připravené o péči jednoho z rodičů jsou mnohem náchylnější k různým rizikům. S rodičem, který jim zbyl, se také může něco stát, nebo sklouzne na šikmou plochu. Řada těchto dětí tak nakonec ztrácí oba rodiče, přichází do převýchovných ústavů a dětských domovů a zde se stává předmětem dalšího „trhu s dětmi“. Například o roli Fondu ohrožených dětí v adopcích toho bylo napsáno nemálo...
Juvenilní (opatrovnická) justice spolu s rozvodovým průmyslem tak u nás každoročně vytváří přes 20 000 faktických polosirotků a z některých z nich pak stávají i úplní sirotci. A za toto ničení rodinných vazeb si ještě zaplatíme několik miliard ročně.
Co se s tím dá dělat?
Ničemu nepomůže plakání doma, stěžování si svým blízkým ani nadávání v hospodě. Smysluplnější je už třeba napsat svou zkušenost pro ostatní na web Soudci nebo OSPOD. Je potřeba se nevzdat a s tímto zločinným systémem účinně bojovat. Bojovat za možnost pečovat o své děti, ale také nezapomínat, že nejúčinnější je pomoci ke změnám v samotném systému. Shazuje-li letadlo bomby na město, lze hasit jednotlivé požáry, nebo se zaměřit na letadlo...
Čas, ve kterém je nám bráněno vychovávat své děti, můžeme věnovat aktivitám ve prospěch toho, abychom je vychovávat mohli. Osobně to tak dělám. Potom čím více rodičů juvenilní (opatrovnická) justice a rozvodový průmysl poškodí, tím více různých Fialů a Mesznerů si proti sobě „vypěstuje“. A pokud se tito rodiče nebudou inspirovat hulvátským vyjadřováním oněch dvou, ale zůstane jim jejich rozhodnost a vytrvalost, šance na změnu je reálná. Pojďme do toho.
Převzato ze Střídavky
