Nedávno se mi dostal do ruky zajímavý článek Theodora Darlympla „Oh, to be in England. The Uses of Corruption". Autor v něm srovnává životní úroveň obyvatel Itálie a Británie před několika desítkami let, kdy např. italský HDP byl na úrovni 40 % britského, a dnes, kdy Itálie Británii v podstatě dohnala a v některých ohledech i předstihla.
Jako jeden z nečekaných vlivů označuje autor korupci. Ano, čtete správně, korupci. Díky ní prý dosáhla Itálie mnohem vyššího růstu než Británie.
Na první pohled zní tento důvod přinejmenším zvláštně. Při bližším zkoumání se však začne jevit trochu jinak. Klíčovou myšlenkou autora přitom je: „Stát - leviathan škodí proto, že je leviathanem, ne proto, že je zkorumpovaný.“
Je to tak. Nezkorumpovaný stát je jen o málo lepší hospodář než zkorumpovaný. Efektivita byrokratické státní mašinérie nemá šanci se měřit s efektivitou soukromého sektoru. Žádný z dnešních obrů, který za několik let vyrostl z ničeho, jako Microsoft nebo Google, není vlastněný státem. Stát umí udělat obry tak, že někam nahromadí majetek, ne že ho šikovným hospodařením zmnohonásobí.
Je proto jedině dobře, když občané přestanou věřit v zázračné schopnosti státu a začnou se spoléhat hlavně sami na sebe. K prohloubení nedůvěry ve stát samozřejmě přispívá i korupce. Obyvatelé Itálie zjevně věří svému státu daleko méně než obyvatelé Británie, přestože efektivita státního aparátu je podobná. A možná i proto jsou schopni jít rychleji dopředu.
Zkrátka i něco tak špatného, jako je korupce, může být užitečné, pokud to pomůže vyřešit něco ještě horšího - nezdravou závislost na státu. A jaké z toho plyne poučení pro nás?
Jakmile stát v nějakých fondech přerozděluje majetek, je to vždy, a slovo „vždy“ zdůrazňuji, živnou půdou pro korupci. Tu musí samozřejmě stíhat policie a soudy. Nejhorší by ale bylo, kdyby se nad zkorumpovaným aparátem stavěl nový, který by ho měl kontrolovat a hlídat. Z lidské přirozenosti vyplývá, že za chvíli bychom museli začít budovat další kontrolu i nad ním...
Nejlepší cestou, jak zefektivnit hospodaření státu a snížit korupci ve státních fondech, se proto jeví je omezit, zprivatizovat či zrušit. Prevence je vždy lepší než hašení následků. Jestliže si vezmeme takové poučení z nejrůznějších afér, může být korupce i užitečná.
Jen se obávám, že ani pravicoví kapři si svůj rybník sami nevypustí, a tak se budeme spíš patlat v problému, kdo pohlídá hlídače.
