„Opravdu jste užiteční. Soudce přiřkl střídavou péči tříleté holčičce, o kterou otec začal mít zájem v okamžiku, kdy jej matka s dcerou opustila. Vyhrožoval pomstou a ta se mu povedla. Bude si dceru kupovat penězi a benevolencí. Protože to je také jeden z výsledků střídavé péče. Jeden z rodičů (obvykle otec) si dítě kupuje a vyhrává. Akorát z dítěte se stává nevychovaný fracek. Gratuluji vám k této činnosti.“
Paní Beránková, s tím záměrem jste to asi nepsala, ale opravdu jste mne potěšila. Vážně. Mám radost z toho, že holčičce zůstala aspoň péče obou rodičů, když už jí matka rozbila rodinu. Zvlášť pokud to dotyčná udělala s takovou samozřejmostí, s jakou suše konstatujete, že otce matka s dcerou opustila. Jako by snad „matka s dcerou“ byla nějaká nedělitelná jednotka. A pokud matka chce „jít za svým štěstím“, jako by musela s sebou nutně odvléci i dceru. Nemusela. Ba dokonce neměla. Je to zavrženíhodné chování.
Bohužel se tak některé matky chovají, že považují děti za svůj majetek. S tímto přístupem matky by dcera za několik let svého otce už ani nemusela znát. Možná by jí byl matkou dokonce podstrčen jiný muž, který by si hrál na jejího otce. Je proto dobře, že táta včas zabojoval a holčička neztratila ani jednoho z rodičů.
Kupování si dítěte
Nechci bagatelizovat vaše obavy o „kupování si dítěte“. Pokud by kterýkoliv z rodičů řádně dítě nevychovával, je na místě obrátit se na OSPOD nebo na soud, které mohou přijmout výchovná opatření (viz § 43 zákona o rodině). Dovolím si jen polemizovat s tím, že „kupování si dítěte“ je výsledkem střídavé péče. Není. Je to důsledek rozchodu rodičů (v tomto případě odchodu matky) a následného boje o dítě.
Naopak, při střídavé péči, pokud jsou rodiče smíření se svou rovnoprávnou rolí, boj o dítě neprobíhá a nikdo si jej nepotřebuje „kupovat“. A pokud někdo z nich s vyváženou pozicí obou rodičů smířený není, ale státní orgány ji budou důsledně hájit, může se sice o „kupování si dítěte“ pokoušet, ale k ničemu mu to také nebude.
Pokud ale jeden z rodičů o rovnoprávnou rodičovskou roli musí bojovat (a s dítětem se dosud vídá jen jednou za čas), možná, že už nemá sílu udržovat s ním pozitivní vztah jinak, než jistým „kupováním si jej“. Ne, není to omluva takového chování. Ale dá se očekávat, že se střídavou péčí se toto sudovíkendové rozmazlování přirozeně změní v běžné denní radosti i starosti.
Přeji všem dětem, aby je zažívaly s oběma svými rodiči.
Převzato ze Střídavky
