V tomto týdnu se v Praze koná už druhý ročník festivalu hrdosti gayů a lesbiček Prague Pride. V reakci na něj svolala Akce D.O.S.T. na sobotu 18. srpna veřejné shromáždění pod názvem „Obrana hrdosti normálních lidí“.
Z loňského ročníku festivalu Prague Pride
Ve shodě s pořadateli shromáždění se domnívám, že jakákoliv sexualita může jen těžko být předmětem oprávněné hrdosti. Sama homosexualita je pak odchylkou, pro kterou by člověk neměl být diskriminován - ale není také ničím, co by lidské společnosti pomáhalo přežít v dalších generacích a co by tedy mělo být stavěno na odiv.
Pochopitelně, že i lidé vybočující z normálu, ať už z hlediska sexuality, tělesné zdatnosti, duševního zdraví atd., mohou pro společnost udělat ledascos dobrého. A mohou na to být oprávněně hrdí. Stejně jako u ostatních lidí však za tím vždy stojí jejich pracovitost, obětavost či další podobné vlastnosti, nikoliv samotná homosexualita nebo tělesné postižení. Mimochodem, jen stěží si lze představit, že by kupříkladu Svaz tělesně postižených pořádal pochod vyjadřující hrdost nad faktem, že jeho členové jsou tělesně postižení...
Nejdůležitější pro nás je ale dopad na rodinu. A nejde zdaleka jen o extrémy, jako je snaha umožnit gay a lesbickým párům adopce dětí, kterým pak vždy bude chybět vzor jednoho z pohlaví. Podobně působí i snaha postavit homosexuální svazky na úroveň manželství, když tito „manželé“ nikdy nemohou splnit jeho základní funkci – zplození dětí. Takové snahy vedou ve společnosti k relativizaci a oslabování rodinných hodnot. To dále přispívá ke všeobecnému rozpadu vazeb v trojúhelníku otec – matka – děti.
Připojuji se proto ke shromáždění „Obrana hrdosti normálních lidí“. A k účasti na něm zvu všechny, kdo si chtějí i v těchto souvislostech připomenout naše heslo, že děti potřebují mámu i tátu.
Publikováno na portálu Střídavka
