Vítězslav byl s Romanou u narození Tomáška. Hned z porodnice je pak oba přestěhoval do nového, většího sídla.
Protože jeho bývalí majitelé dost otáleli s vystěhováním, nepovedlo se ho zařídit dřív. Vítězslav tak musel kromě své práce sám vybavovat domácnost. Romana se zatím starala o Tomáška.
Její chování k Vítězslavovi se však poněkud změnilo. Najednou jí na něm začalo vadit téměř všechno. Že se málo stará o syna - ale přitom mu dávala najevo, jak jeho péči nevěří, a vše muselo být podle ní. Že je pořád v práci nebo kupuje vybavení - ale přitom jí vadily plastové židle prozatím dané ke stolu. Že když je doma, ruší ji domácími pracemi...
Romanu pak začala zmáhat i její jediná starost, o Tomáška. Odjela s ním ke své mamince do pohraničí a zůstala u ní celé léto. Maminka, úřednice pracující úměrně svému platu, jí s péčí o Tomáška ráda vypomohla.
O několik měsíců později ho k ní Romana vzala znovu na návštěvu, ze které už se ale nevrátila. Vzkázala Vítězslavovi, že za nimi ani nemá jezdit.
Vždyť přece dítě patří mámě!
Jde se k soudu
Soud rozhodl, že Vítězslav může svého syna vidět dvakrát týdně celé tři hodiny. Když si za ním přijede do pohraničí...
Začala bitva o dítě. Soudní. Dnes už se ani v pohádkách nebojuje šavlemi, ale hlavně paragrafy. Nebo zlými slovy, kterými začala Vítězslava častovat Romanina sestra Adéla. Do bitvy zasáhla i babička. Ta, která tragicky přišla o syna - Romanina tátu. Jako jediná z příbuzných vyčítala Romaně to, co udělala.
Vítězslav se přitom stále pokoušel dát rodinu znovu dohromady. Přesvědčoval Romanu, ba i prosil. Romana znejistěla. Opět nevěděla, co má dál dělat. Nakonec, dva dny před Štědrým dnem, se i s Tomáškem k Vítězslavovi vrátila. Pár dní po Vánocích našli Romaninu babičku doma mrtvou...
Co se bude dít dál? Zůstane už Romana s Vítězslavem, nebo znovu odejde?
