Ne, nechci dělat ze strážníků, policistů a dalších úředních osob fackovací panáky, jak se komu zlíbí. Na druhou stranu jsme někdy svědky toho, jak tyto osoby překračují své pravomoci, ba dokonce šikanují občany, a ti, pokud se proti tomu postaví, jsou pak obviněni z trestného činu násilí proti úřední osobě.
Setkáváme se s tím například u některých soudních jednání, kde členové justiční stráže na pokyn soudce napadají přítomnou veřejnost. V posledních dnech se pak hodně hovoří o incidentu městské policie v Praze na Andělu. S něčím podobným se potkal nedávno i předseda Spolku Šalamoun John Bok. Zastal se Romů, které prokazatelně šikanovali městští strážníci, vznikla hádka a menší potyčka. Bok byl obviněn z násilí proti úřední osobě a odsouzen k podmínečnému trestu. Nejvyšší soud však toto usnesení zrušil.
Odůvodnění stojí jistě za přečtení. Lze jej dohledat na webu Nejvyššího soudu pod spisovou značkou 7 Tdo 629/2012. Pasáže, které hovoří o tom, že ochrana úředních osob není absolutní, si dovolím ocitovat. Myslím, že mohou být užitečné i pro posouzení některých dalších kauz:
„Strážník Městské policie Praha je úřední osobou podle § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Zároveň však je významné i ustanovení § 127 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož k trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby se podle jednotlivých ustanovení trestního zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností.
Zvláštní ochranu podle jednotlivých ustanovení trestního zákona, v daném případě podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku, má úřední osoba zásadně pouze potud, pokud postupuje v rámci své pravomoci a odpovědnosti. Objektem trestného činu totiž je zájem na nerušeném výkonu pravomoci, čímž se ovšem zásadně míní jen její řádný výkon. S principy, na nichž je založen demokratický právní stát, je neslučitelné, aby ochranou prostředky trestního práva byla chráněna úřední osoba při postupu, ke kterému vůbec není oprávněna a při kterém očividně překročila meze své pravomoci a odpovědnosti. Za této situace požívá i úřední osoba pouze obecné ochrany podle těch ustanovení trestního zákona, v nichž ochrana není vázána na souvislost s pravomocí a odpovědností.“
K takovým situacím bohužel dochází. Zde je příklad, kdy podle mne došlo k jednoznačnému překročení pravomoci justiční stráže v praxi. Několik občanů se u soudu přihlásilo zvednutím ruky (aby nehovořili bez vyzvání) o slovo. Soudkyně Nová na to zareagovala - vyloučením veřejnosti. Bez odůvodnění takového usnesení, což je nezákonné, a rovnou celé veřejnosti. Včetně řady těch, kdo celou dobu jen seděli a nijak nereagovali. Jeden z nich proto telefonicky požádal Policii ČR o ochranu. Na pokyn Nové byl justičními strážci násilně vyveden, při čemž s ním - za tichého přihlížení soudkyně - dokonce praštili o zem. Více o případu zde.
Soudní areál v Praze Na Míčánkách, 16.5.2012 (dotyčný občan se ani nijak aktivně nebránil):
Co říci závěrem? Občané, buďme slušní, ale nebuďme ovce. Emeritní soudce Ústavního soudu Vladimír Čermák prohlásil: „Všechno právo ve světě bylo vybojováno na těch, kteří se mu vzpírali… Právo není pouhým pojmem, ale živou silou, nepřetržitou prací celého národa. Všechny vymoženosti, jež historie práva může zaznamenat – zrušení otroctví a nevolnictví, dosažení nejrůznějších svobod – byly vydobyty bojem trvajícím i celá staletí… Odpor proti bezpráví je povinnost nejen k sobě samému, neboť je splněním příkazu mravního sebezachování – ale je současně povinností i vůči celku. Hájí-li jednotlivec své právo, hájí tím současně platnost práva vůbec. Odpovědnost nemají pouze ti, kteří zákon přestupují, ale i ti, kteří neměli odvahu jej uhájit.“
