Čekal jsem, kdy to přijde. A přišlo to z míst očekávaných: české feministické „Fórum 50 %“ zneužilo norskou tragédii k výpadům vůči pravici.
Podle nich „útok nebyl způsoben pouze selháním jednotlivce, ale je důsledkem nebezpečné ultrapravicové ideologie“. A neopomněli si přihřát polívčičku a postěžovat, že „i v českém prostředí narůstá tolerance vůči názorům, ke kterým se hlásí norský terorista (např. antiislamismus, nenávist vůči multikulturalismu, politické korektnosti, feminismu atd.)“.
Vrah se ale proviňuje vraždou, ne svými názory. Je úplně jedno, jaká motivace ho k jeho činu vedla. Někoho šíření islámu, jiného šíření křesťanství, třetího peníze, dalšího nešťastná láska. Motivy mohou být dokonce někdy i ušlechtilé, ale ani pak neospravedlňují tak hrůzný čin.
Řekl bych, že právě takový je Breivikův případ.
Ve svém manifestu upozorňuje na neřešené problémy způsobené menšinami, upozorňuje i na masový rozpad rodinných vazeb vlivem feminismu. To jsou přece vážné problémy, které známe i u nás. Následky tolerance k asociálnímu chování části menšin můžeme vidět v některých čtvrtích českých měst. Následky feminismu zase u českých rozvodových a opatrovnických soudů... Neměli bychom před nimi zavírat oči jen proto, že o nich mluví vrah Breivik.
Jsme zvyklí vidět černobíle. Jsme my – dobří a oni – špatní. Jenže tak jednoduché to s lidmi není. I ten „hajzl“, či jak jste ho titulovali, když vám bez blinkru vjel před auto, může být třeba starostlivý táta. I politik, který pomohl potřebným, si sám třeba někde přikrádá... Lidé prostě nejsou nikdy úplně černí ani úplně bílí.
Takže odsuďme vraždění. Takhle se problémy opravdu neřeší. Neodsuzujme ale automaticky všechno, co nám vrah říká. V něčem může mít pravdu.
