Aktivisté za práva otců ze skupiny K213 se dnes na žižkovském Gymnáziu Na Pražačce pokusili zbavit funkce ředitele školy Miloše Macka. Důvodem bylo porušování pracovní kázně ředitelem, který dlouhodobě odmítal otce informovat o studijních výsledcích jeho syna.
"Pan ředitel do určité míry pochybil," konstatovala přivolaná úřednice magistrátu Lenka Němcová s tím, že u zletilého dítěte má rodič právo na poskytování informací, i když si to žák nepřeje. Po vypjatém jednání pak předseda sdružení K213 Jiří Fiala fyzicky napadl zástupce ředitele.
Co je to za hulváty, pomyslí si většina národa. Ano, problém tam byl, ale fackovat učitele?
Hulvátské chování Jiřího Fialy skutečně nedělá dobrý dojem o jeho aktivitách. Zkusme se ale přes něj pro tuto chvíli přenést a položit si otázku: Jakým právem může někdo kádrovat rodiče a svévolně rozhodnout, že jim neposkytne informace o jejich dítěti, které jim náleží? I když jsou to hulváti.
Stát versus rodina
V současné době jsme svědky obrovského sociálního inženýrství. Stát zasahuje nebývalou měrou do rodinných vztahů, nahlodává rodinné vazby, dokonce odebírá děti rodičům nebo jednomu z nich a nahrazuje je armádou úřednic, sociálních pracovnic, pečovatelek. Tyto cizí osoby mají místo rodičů dbát „zájmu dítěte“.
Aby dnes přišel rodič o dítě, stačí málo. Stačí, aby se druhý rodič chtěl rozvést a obvinil vás z domácího násilí nebo z pohlavního zneužívání – madam, račte si prosím vybrat, dle vaší libosti a míry otrlosti... Než se to vyřeší, úřady vás s radostí zbaví kontaktu s dítětem a zbytek zkázy mezitím dokoná druhý rodič, který bude mít dost času dítě proti vám poštvat. To se stalo Fialovi, poznamenalo ho to, ale stává se to i řadě dalších rodičů. I když vůbec nejsou hulváti.
Scénograf Milan David, takto poškozený táta sedmileté holčičky, k tomu říká:
"Jediná cesta, jak se bránit takovým hanebnostem, je o nich informovat, protože se to může stát i jiným."
Soudkyně opatrovnických soudů dnes mají moc použít jakoukoliv záminku pro vyloučení rozvedeného rodiče z plnohodnotné výchovy dítěte. Nemáte práci a chodíte do hospody? Tak to přece nemůžete vychovávat dítě! Nebo jen nemáte práci? To určitě dítě nedokážete zabezpečit! Nebo naopak hodně pracujete? Rozhodně nebudete mít čas se o dítě postarat!
Jakmile připustíme, že lze tímto způsobem rodiče posuzovat, nemusí mít takové kádrování žádnou hranici.
Kdo ochrání rodiče?
Martin Niemöller, německý teolog a luteránský pastor, nejprve podporoval Hitlera a vítal jeho příchod k moci. Očekával od něj oživení, pořádek, růst národní hrdosti... Postupem času však začal Hitlera i nacismus vnímat jinak a v roce 1934 založil protinacistickou církev, která aktivně Hitlerovi odporovala. Do konce války byl vězněn v koncentračních táborech.
Známý je jeho citát, kterým stručně popsal jeden z hlavních důvodů snadného úspěchu nacistů v Německu:
„Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista.
Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat.
Když přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář.
Když přišli pro Židy, mlčel jsem, protože jsem nebyl Žid.
Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mě mohl zastat.“
Kdo se zastane normálních rodičů, kteří dnes přicházejí o své děti? Proč je případ Jiřího Fialy důležitý i pro ně? Odpověď na to dal Larry Flynt ve známém filmu, kdy bránil svobodu projevu:
"Protože jestli První dodatek ochrání vyvrhele, jako jsem já, pak vás ochrání všechny.“
