V kavárně

S mým partnerem jsme kávomilové, kavárenští povaleči, zoufalci milující kávu, a jistě spoustu dalších příhodných přezdívek. Zákaz pití kávy by pro nás znamenalo nastavení pomyslného červeného hadru před býka. 

A když už nám to nikdo nezakáže, tak se v klidu usadíme do našich oblíbených míst a bavíme se nad šálkem zmiňovaného nápoje. Dnes to však byl zážitek hodný minimálně nějaké reflexe ….

Nejspíš všichni máme blbý zvyk se tu a tam podívat do telefonu, někdo kouká do telefonu nepřetržitě, ale co nás na poslední návštěvě kavárny překvapilo úplně nejvíc, byla slečna.

Slečna, která měla žluté kamaše, které zažily už dost a k tomu jí zdobila halenka střídající červený a bílý proužek, ber to čert její oblečení, na módu nekoukám, dokonce i já občas vyberu nějaké nevhodné ošacení. Údiv přišel až poté, co jí milá baristka donesla kávu.

Slečna začala se šálkem a přineseným dortem vehementně šermovat, otáčet a nakrucovat, odstrčila židli a chvíli se přehrabovala v tašce, poté prudce vstala a začala osahávat kapsy svého kabátu, opět poklek k tašce, zase vztyk ke kabátu, celé se to opakovalo asi čtyřikrát až konečně našla to, co hledala, telefon.

Kámen, který jí spadl ze srdce byl znatelný, cítili ho všichni, kteří na slečnu koukali, o některých by se dalo říct, že měli i strach, ale právě spadeným kamenem si oddychli.

Cvak, cvak, cvak, cvak, cvak.

Pět fotek kávy ? Nestačí jedna ? I já si občas vyfotím jídlo nebo pití, ale abych si udělal milion fotek a docílil tak akorát toho, že mi jídlo vystydne nebo pití zteplá, to určitě ne.

Slečna si uvědomila, že to co zásadně chybí v jejím hrníčku je pěna, která spadla mezitím co se přehrabovala v tašce a kabátu.

Soudě dle jejího výrazu bylo zřejmé, že přemýšlí minimálně nad dvěma věcmi.

Ta první určitě byla, že si hloupá nepřipravila ten telefon dřív než jí donesli kávu.

Druhou myšlenkou bylo, že si zajde k obsluze a požádá jí o doplnění trochou pěny, které má zaručeně spousty (opět dedukce, ale ten pohled na pult a zpět k šálku by ve Vás nevzbudila žádný jiný pocit).

Vzdává to, fotí dál, ale teď už jenom dort.

Cvak, cvak, cvak, cvak, cvak, cvak, cvak ….

Mlčím, tupě zírám, kdybych snad zavřel oči uměl bych si představit, že jsem u nějakého fotografa v ateliéru, jsem upozorněn, že civím až moc, kroutím hlavou a dopíjím kávu, odcházíme.

Večer koukám na instagram a co tam nevidím, krásně vyfocený dort s logem kavárny kam chodíme, klikám na srdíčko (to znamená LIKE) – slečna to obdržela za přepečlivou snahu.