Ve Švýcarsku nedávno proběhlo referendum, které se
týkalo otázky výstavby nových minaretů v zemi. Občané další rozšiřování muslimských
věží zamítli – a je to snad vůbec poprvé, kdy islámská menšina v Evropě narazila
na zeď.
Svycari odmitli vystavbu novych minaretu.
Nerad škatulkuji lidi do skupin podle barvy pleti, podle svého vyznání nebo podle toho, jak se kdo obléká. V každé skupině lidí se totiž najdou pitomci a v každé skupině najdeme také mnoho rozumných, kterých si rozhodně můžeme vážit. V situaci muslimských imigrantů je samozřejmě situace stejná. Nemyslím si, že všichni vyznavači Islámu jsou ortodoxní fundamentalisti a že všichni jsou pro Evropu hrozbou.
Na druhou stranu Islám jako takový není tolerantní náboženství. V Koránu je spousta pravidel, které se značná část Muslimů snaží dodržovat, a kteří těžce nesou skutečnost, že naše civilizace tyto pravidla s nimi nesdílí. Mně osobně by Muslimové v Evropě nevadili, pokud by byli ochotni respektovat náš život, naši kulturu a naši civilizaci jako takovou. Přeci jen – oni se stěhují k nám, oni by nejlépe měli přijmout naše tradice a nepsaná „pravidla“ chování, nebo je minimálně respektovat. Nikdo jim v Evropě nebrání vyznávat svoje náboženství, nikdo je za nic neperzekuuje. S čím ovšem nesouhlasím je sílící vliv Islámu na způsob života obyvatel v Evropě. Vždyť v Paříži již existují čtvrti, kde ženy nesmějí nosit minisukně, neboť tam žije převážná většina muslimů. Byl bych nerad, kdyby svoje nároky začali postupně zvětšovat.
Problém Evropy ve 21. století je dle mého názoru přílišná otevřenost a tolerance vůči imigrantům či jiným menšinám. Díky antidiskriminačním zákonům na ochranu menšin se nepřímo vytváří diskriminace většiny. Stanoviska evropských vlády vůči Islámu jsou pochopitelně velice střízlivá, neboť díky Amnesty international a podobných organizací zabývající se lidskými právy, si jakékoliv negativní reakce nemohou dovolit. Jenže takový humanismus a přehnaná tolerance nás jednou mohou stát svobodu.
Omlouvám se všem slušným muslimům, protože tento článek nebyl namířen proti nim. Chtěl jsem poukázat na ty, kteří se nedokážou přizpůsobit životnímu stylu a kultuře Evropy a místo toho nás neustále více a více omezují. Ohánějí se sice lidskými právy, jenže by mě velice zajímalo, jak by takoví křesťané pochodili například v Turecku, kdyby chtěli vystavět nové kostely. Tam by si zřejmě žádný z muslimů na lidská práva ani nevzpomněl.
Proto jsem rád za rozhodnutí Švýcarů a doufám, že Evropa otevře oči a nechá se jimi inspirovat. Dříve, než bude pozdě.
