Sprostá slova

Začíná se už od opravdu útlého věku a já se ptám: „Kam na to ty děti choděj?“

Možná byste neřekli, že i takové dítě by třeba bylo možné ze sebe vydat běžně bez problémů sprosté slovo...

Včera jsem si pozorně a s velkým zaujetím přečetl článek: Když má rande kráva s volem, jejímž autorem je Andrea Jamborová. A musím přiznat, že sdílím s autorkou podivení nad mluvou zvláště některých dnešních slečen. Opravdu si myslím, že vyjadřovat se lze i slušně, vždyť čeština je tak krásný jazyk.

Na druhou stranu si všímám, že dospělí lidé často svádí vinu přímo na děti a dospívající. Řekněte mi ale, kde na to dnešní mládež chodí? Samozřejmě, děti ve školním věku mají bezesporu možnost tyto sprostá slovíčka „odkoukat“ od svých vrstevníku. Ale co děti ve věku například tří let, nebo dokonce ještě méně?

V době zimních prázdnin jsem navštívil svoje prarodiče, od kterých mimo jiné bydlí velice blízko tetka se strýcem. Mají ani ne dvou roční dceru Kačenku, která je velice roztomilá, ovšem do té doby, než otevře svojí pusinku a vymámí ze sebe první slůvka. Mezi její slovní zásobou bychom našli výrazy, za které by se dlaždič rozhodně stydět nemusel.

Ptám se Vás. Od koho tyto slova pobrala? Od svých vrstevníků asi těžko. Ano, má je od svých rodičů… Nedávno mě také upozornil jeden kamarád, že jeho tří roční bratranec ho nazval „velice hloupým chlapcem“ (cenzura). Je tedy jasné, že sprostá mluva začíná u dětí už v jeho raném dětství a při příchodu do školy už všechna tato slova dávno ovládá a má je v malíčku.

Můžeme tedy na naší mládež jakkoliv nadávat, můžeme jim vyčítat hory doly, ovšem zárodek se vyvíjí už v jeho rodině. Možná teďka řeknu krutou větu, ale můžeme si za to sami. Lidé by se měli zamyslet nejdříve nad tím, jak před dětmi mají mluvit. Jinak totiž ať se potom nediví, že podobně sprostě mluvící děti budou vídat v MHD čím dál tím více častěji a samozřejmě i v mladším věku.

S pozdravem Jan Hnízdil.