Proč se vlastně koukáte na fotbal?

Takové trošku zamyšlení nad tím, proč se koukáme na fotbal. (Pokud se samozřejmě koukáme.)

Není ve fotbale nad krásnou parádicku. (Foto samozrejme není z EURA 2008.)

Tyto řádky píši několik minut poté, co naši reprezentanti prohráli své druhé fotbalové představení s týmem z Portugalska. Dojmy jsou smíšené, ovšem ačkoli Češi prohráli, jsem relativně rád za hezkou podívanou. O tom ovšem tento článek není…

Chtěl bych se zamyslet nad tím, a kladu si zároveň otázku, proč se člověk kouká zhruba dvě hodiny na fotbalové utkání? (Pokud počítáme i přestávku a pozápasové rozhovory). Chceme vidět atraktivní fotbal, kde padne několik branek, akce střídá akci a hraje se nahoru - dolů, byť náš favorit zrovna prohraje? Nebo defenzivní taktiku, která nelahodí příliš oku lidskému a po zdánlivě nedobře odehraném utkání (zdánlivě, neboť je tento dojem součástí stylu hry) náš tým trpce zvítězí?

Já se přiznám, byť možná mnohými nepochopen, že se řadím spíše do kategorie první. Samozřejmě jsem vlastenec, rád vidím vítězství na naší straně, ale na fotbal se koukám hlavně kvůli tomu, abych viděl opravdový atraktivní fotbal. (Viz. zápas Holandsko – Itálie, nebo náš poslední zápas s Portugalskem.) Ano, prohráli jsme… ale já jsem se u tohoto utkání nenudil.  To se ovšem nedá říci například o prvních 60 minutách včerejšího zápasu Řecko – Švédsko. Bílo modří nepřekvapili svou defenzivní taktikou a ta se jim bravurně dařila realizovat, ovšem měl jsem občas sto chutí zápas přepnout na jiný program. Takhle si já fotbal bohužel nepředstavuji, i když to asi není ten správný přístup, jak by mohli mnozí namítnout.

Nechci se Vás - expertů přes fotbal dotknout, když řeknu, že mě vlastně ani tak nezajímá výsledek, i když i ten je důležitý, jako spíše vývoj zápasu. A právě proto se na fotbal koukám. Kdybych chtěl znát pouze výsledek, kouknu se jen druhý den ráno na teletext a tím to všechno pro mě končí. Historie se sice na průběh utkání neptá, ta počítá pouze s konečnými výsledky, ale může mi tento „plk“ někdo doložit v praxi?

Cožpak se o nás ještě pořád mluví jako o vícemistrech Evropy? Mluví se o našich hokejistech jako o mistrech z Nagana? Vše je zapomenuto a všichni chtějí pouze aktuální úspěchy. Já doufám, že se Naši nevzdají a v neděli s Tureckem spojí příjemné s užitečným. To znamená, že vyhrajeme a zápas bude pastvou pro naše vlastenecké oči.

S pozdravem Jan Hnízdil