Na téma českého školství tentokrát očima studenta 4.
ročníku. Jaké jsou problémy českého školství? Peníze? Ve skutečnosti je toho
mnohem více...
Jak jsem již nastínil v úplném úvodu článku, jedním z největších problémů českého školství je nedostatek peněz. Ovšem nemluvím teď o penězích určené na vybavení škol, ale hlavně o platech pro učitele. Z vlastní skutečnosti totiž vím, že pokud škola chce, peníze na výbavu ve formě grantů z Evropské unie nemá problém dostat. Například škola, na které momentálně studuji, tak ročně dostane několik milionů korun na údržbu a nákupy nového a moderního HW a SW vybavení. Financování učitelských platů však žádný grant z UE pochopitelně nezajistí. A díky nízkému platovému ohodnocení se často stává, že na základní nebo střední škole zaujme místo učitele člověk, který nemá dostatečné znalosti daného předmětu, tudíž učí tzv. „ze skript“, nebo v nejhorším případě ani neumí žáky učit.
Na mé škole proto často vyučují v některých předmětech starší lidé, kteří již mají vyděláno (byli ve svém oboru úspěšní) a učení teď berou hlavně jako koníček a o peníze už se nestarají. Což sice nemusí být problém, ale považte, že zvláště obor Informační technologie by měli učit lidé mladí, kteří mají přehled mezi nejnovějšími komponentami a umí programovat v aktuálních programovacích jazycích.
Není však tajemstvím, že takoví lidé raději jdou do klasického zaměstnání, kde si vydělají klidně i 3x tolik. Být učitelem v ČR prostě není stále nic prestižního a v poměru dosaženého vzdělání / platu se dopracujeme snad k nejmenšímu číslu ze všech jiných povolání.
Jenže české školství netvoří pouze profesoři (učitelé). Je třeba se zamyslet i nad tím druhým pólem – nad samotnými studenty základních a středních škol.
I přes nízké platy a špatné podmínky existují i v našem školství kvalitní profesoři, kteří mají co nabídnout a rádi by své znalosti a myšlenky předávali dál. Jenže bez aspoň minimálního zájmu studentů se může snažit i sebelepší učitel jak chce a výsledek bude vždy stejný. Nulový. Říkám to nerad, ale musel bych být slepý, abych si nevšiml „zájmu“ většiny českých studentů o vzdělání.
Máme na škole výborné učitele na filosofii a také na programování. Svoji látku nečtou ze skript, rozumějí dané problematice, dávají nám v hodinách prostor se vyjádřit. K dispozici mají i to nejmodernější vybavení včetně interaktivní tabule, kterou hojně využívají. Jenže přístup většiny studentů, kteří jsou zvyklí na „umrtvující“ hodiny některých jiných učitelů, se ani nesnaží jakkoliv spolupracovat. Občas se i stane, že se některý z nich přihlásí a okomentuje výuku se slovy: „A k čemu nám tyhle kraviny budou?“.
Jde o to, že nadáváme na české školství, na špatné učitele a tím související nekvalitní výuku, avšak když se objeví v pedagogickém kolektivu světlá výjimka, samotní studenti ji velice rychle zaženou. Můžeme polemizovat, že studenti začnou dávat pozor, až všichni učitelé budou výborní a změní svůj přístup k vyučování, přestanou číst látku ze skript a budou více dbát na komunikaci student – učitel a učitel – student. Jenže dokud se nezačnou snažit a dokud nezmění svůj přístup i studenti, nezmění ho ani učitelé. Nebo je velice rychle přejde.
Problémem českého školství je skutečnost, že se najde jen velice málo schopných učitelů, kteří jsou ochotni vykonávat svoji práci za tak nízké finanční ohodnocení a ještě ke všemu s vědomím, že o ni většina studentů stejně ani nestojí. Což se týká hlavně IT specialistů, nebo kvalitních učitelů cizích jazyků, kteří si najdou velice snadno daleko lepší uplatnění s vyšším platovým ohodnocením. A právě tyto obory trpí v našem školství nejvíce.
