Je snad mezi námi někdo, kdo nezná a nepoužívá občas nějaké
to přísloví? Ovšem můžeme je brát všechny vážně?
Paradoxy jsou opravdu vsude... znamy paradox s trojuhelnikem.
Na celém světě existuje různých moudrých ponaučení, neboli přísloví, věru nepočítaně. Objevují se v každém národě a většina z nich je bere za svůj národní poklad. My Češi nejsme výjimkou, ba naopak, patříme k národům nejbohatším na mnohá moudra, citáty, pranostiky a přísloví.
Mnozí z nás, povětšinou starší lidé, používají různá přísloví prakticky kdykoliv a kdekoliv. Mají svoje životní motta a ty se snaží dodržovat. Ovšem uvědomujeme si, že i v příslovích existují velice zajímavé paradoxy? Například člověk, který rád riskuje, určitě s oblibou argumentuje s příslovím: „Kdo se bojí, nesmí do lesa.“ Člověk naopak opatrnější by mohl protiřečit: „Lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše.“ Člověk upřímný a pravdomluvný rád používá slovní spojení: „Lež má krátké nohy. / S poctivostí nejdál dojdeš.“ Jeho oponent má ale zase v zásobě: „Milosrdná lež.“ nebo „Co oči nevidí, to srdce nebolí.“ A podobných paradoxů bych mohl vyjmenovat desítky. V podstatě na každé přísloví by bylo možné nalézt přísloví jiné, které tomu prvnímu odporuje a v podstatě ho přebíjí.
Z toho by mohlo vyplynout, že přísloví jsou zbytečná a naprosto nemají žádný smysl. Ale podle mě tomu tak není. Přísloví vznikaly a vznikají po různých zkušenostech jednotlivých lidí…a jelikož každý člověk jsme svým způsobem originál a každý prožíval a zažíval v životě něco jiného, vyhovují jednotlivá přísloví jen určité části populace. Dobré a trefné přísloví může pomoci člověku se nad dotyčnou problematikou zamyslet a v některém případě ho může dokonce i ovlivnit. Přísloví zkrátka může člověku dodat sebedůvěru a zároveň úplně zamotat hlavu. Přísloví byly, jsou a budou… každý si je upravuje podle svého díky vlastních zažitých zkušeností. V konečném důsledku je jedno, že existuje paradoxně i přísloví, které tomu zrovna „našemu“ mottu odporuje. Důležité je, že máme nějaký opěrný bod svých činů a rozhodnutí, že máme jistotu, že na světě existuje někdo, kdo by jednal stejně jako my. Minimálně tvůrce onoho přísloví.
Další paradoxy:
„Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek“ – „Ráno moudřejší večera.“
„Neuč se, život Tě naučí.“ – „Buďte samouci, nečekejte, až život naučí Vás.“
S pozdravem Jan Hnízdil.
