Nás nezničili, my tu pořád jsme. Už devadesát let!

Českobudějovickou Budvar arénu čeká velký den. Už tuto sobotu se totiž stane centrem oslav devadesáti let vzniku hokejového klubu v jihočeské metropoli. Krásné jubileum připomene zejména retro zápas mezi Motorem a Karlovými Vary.

Slepé rameno řeky Malše nabízí především v zimních měsících romantickou podívanou. A jinak tomu nebylo ani na počátku ledna roku 1928, kdy došlo ke spojení dvou klubů- Viktorie a Slovanu. Právě tento "pár" svým sloučením zplodil  potomka, AC Stadion, ovšem později mu nikdo neřekl jinak než Motor.

"Motůrek" byl velmi nadaným dítkem, a již ve svých třiadvaceti letech se dočkal svého titulu v československé lize. Ve čtyřicátých letech minulého století pak byla pro Motor postavena velkolepá stavba, jeho nový domov- Budvar aréna. A právě zde  se od této chvíle začaly psát velké příběhy. I přesto, že hala vyhořela a přehnala se jí i ničivá povodeň, stala se rodištěm mnoha a mnoha "motoráckých" potomků, kteří prorazili i ve světě.

Čas plynul stejně jako voda v nedalekém soutoku. Z mladičkého Motůrku se stal zralý a elegantní Motor. I přes svůj pokročilý věk si i nadále udržoval neuvěřitelný šmrnc. Přesto přišla doba, kdy se Motor dostal do velkých patálií a potřeboval pomoci...

...Na jaře roku 2004 totiž opustil českou elitu. Motor byl na kolenou. Ztráta místa mezi smetánkou byla bolestivá, na což se nemohli dívat jeho potomci a svému tatínkovi se rozhodli v těžké chvíli vydat na pomoc. S sebou vzali i svého kanadského kamaráda, Andy se jmenoval. Andrew Motoru okamžitě přirostl k srdci a stal se jeho dalším synem, byť nevlastním. Následující rok byl snový, Motor se opět nastartoval a nedaleké Dukle se pomstil i s úroky za zpěvu svých příznivců:" Když Motoráci hráli, s Budvarem na prsou soupeřům se smáli, s Kondorem v čele stáli a desítku jim dávali...ááá extraliga už vooolá, Motor tu Jihlavu v pohodě udělá, 4:1 na zápasy a sud Budvar dáme si..."

Opětovné slávy elegána si však všiml Béďa Tr. Motor věděl, že potřebuje s někým navázat spolupráci. To se psal rok 2006. Tehdy jsme ještě netušili, že za pár let budeme prozpěvovat:"Seš Šén, (píp) estébák, prase vyžraný, ať Tě sežerou, nanana......(píp) z tepláren..."

Čím dál více se ukazovalo, že jsme si do kvartýru nastěhovali odporné vši, ze kterých jsme si tak maximálně drbali hlavu. Motor byl sprostě okraden, samým smutkem upadl do kómatu. Nikdo nevěděl, co bude dál. My jsme jen trpce dodali: " Seš sr*č, (píp) z bléééé, zloděj licence, táhni do Hradce!!!

Je však krásné, když se můžete spolehnout na podporu rodiny a přátel. Příznivci hlasitě dávali najevo, že: " Motóóóór, Motóóór Budějce! Motóóóór-síla tradice. Motóóór-navždy v srdci mém, Motóóóór- věrni zůstanem." A rodina jednala. Skvělé potomstvo Motor probralo z polosmrti a postavilo na nohy, prostě " Nás nezničili, my tu pořád jsme, ať už dole nebo nahoře. Zpíváme, ať to celá země ví, že nás si (píp) NIKDO nekoupí!"

Gejzír hrdosti zaplavil celé jižní Čechy, na konci srpna 2013 se začal psát nový příběh. Po nejistém létě se Budvar aréna mohla znovu zaplnit. Už dlouho před začátkem zápasu hala prozpěvovala: " Hlasivky a ruce, motorácké srdce, banda fanatiků je tu dneska zas. Stojíme tu spolu, fandíme Motoru, jeho barvám navždy věrni zůstanem."

Motor se zkrátka vrátil. Zjizvený, ale neskutečně silný. Navíc s  mohutnou podporou v zádech. Své o tom ví třeba právě Dukla, jejíž domov Motoráci doslova obsadili. Horáckým zimním stadionem se tak neslo bouřlivé:" My jsme Motoráci z jihu a tribuny jsou náš svět....(...)ať jsi doma nebo venku, nikdy na to nejsi sám. Tisíce vyjedou z jihu, příště možná právě k vám."

Happyend? Ne, ještě ne. Všichni vědí, co šťastnému konci chybí. Přesto všechno už tuto sobotu Motor oslaví nádherné devadesáté narozeniny. Je jasné, že to bude velká sláva. Budvar aréna bude narvaná k prasknutí a z jejich ochozů určitě uslyšíme: " Řve tribuna, řve stadion, že Motor Budějce je náš šampion, tradici ctí, jen pro něj žít, nepřestaň dokud budou naše srdce bít". 

Motore, přejeme Ti další desítky let šťastného života v Budvar aréně. Spoustu příznivců a samozřejmě zdárné dokončení práce, po které (nejen) Ty tak prahneš. Věz, že i nadále uslyšíš z hrdel svých příznivců: " Na ledě bojovnost, v hledišti chorály. Spolu za velkým snem, spolu za postupem!"