"Na ledě bojovnost, v hledišti chorály..."

...Prozpěvujeme to zápas co zápas. Řekl bych, že se tento chorál řadí mezi nejoblíbenější v repertoáru českobudějovických fanoušků. Po včerejším semifinálovém vyřazení si však uvědomuji, jak dokonale vystihuje celou sérii..

Je to poněkud zvláštní vyřazení. Ještě před týdnem jsem se těšil na dlouhou a vyrovnanou partii s naším pražským rivalem, nicméně po šesti dnech je hotovo. Prohra 0:4 na zápasy je nečekaná, drtivá, ale také nesmírně krutá...

Již během prvního zápasu bylo zřejmé, že nás čeká boj s větrnými mlýny. Lépe řečeno, s kompletní Slavií a marodkou, která se  v již zmiňovaném duelu rozrostla na číslo 12. V nejkritičtějším okamžiku sezóny tak dostali šanci kluci z juniorského týmu. A ne ledajakou! Posuďte sami: Přesilovkový útok v semifinále WSM ligy  ve složení Švihálek (22), Točík (19), Panáček (19). Bez nadsázky tak lze říct, že mladíci byli hozeni rovnou do řeky...

...a s rozbouřeným živlem si poradili nadmíru statečně. I přesto, že na multimediální kostce svítil stav 1:5, vrhali se mladí jihočeští bojovníci  do obranného pásma "sešívaných", nevypustili ani jedinou vteřinu a donutili tak zkušené mužstvo Slavie makat na plný plyn až do konce zápasu. Právě v jeho závěru se hoši dočkali zaslouženého poděkování, kdy jim v poslední minutě klání ve stoje aplaudovala vyprodaná Budvar aréna.

Obraz hry se nezměnil ani při dvojzápase ve Vršovicích. Obrovské odhodlání a bojovnost budějovických hráčů na vyzrálou Slavii nestačilo. A zatímco Pražané již se svými fanoušky ukončovali oslavy postupu do baráže, na druhé straně stadionu se ještě několik minut poté bouřlivě loučili příznivci Motoru se svými hráči, dojatými hráči, někteří z nich neskrývali ani slzy. K těm jsem měl blízko i já. A ne proto, že nám skončila sezóna, ale hrdostí. Smekám před našimi hráči, kteří se postavili nepřízni osudu a velmi kvalitnímu soupeři, a bojovali za Motor, za naše město, náš krásný kraj...

Víte, jak se to říká? Kdo bojuje, může prohrát, kdo nebojuje, už prohrál...My sice prohráli, ale se ctí a vztyčenými hlavami.

Ale abych se vrátil k našemu chorálu:

"Na ledě bojovnost,v hledišti chorály. Spolu za velkým snem, spolu za postupem!"

Letos se  náš veliký sen nesplnil, ale není všem dnům (sezónám) konec. Gratuluji Slavii, která ten svůj stále může přeměnit v realitu. A našim klukům  za pěknou sezónu. Tak již v září opět na značkách, kdy dostaneme další šanci.

A kdo ví, třeba zde budu za rok citovat část jiného našeho chorálu. Uvidíme...