Již šestou sezónu se Motor pokouší dostat ze spárů houští a bažin "prvoligového pralesa". I letos, zdá se, to bude cesta nesmírně náročná. Několikrát jsme byli uštknuti neznámým hadem, přesto stále žijeme. Můžeme se odtud dostat.
...vlastně se dá říct, že pátou. První, často nazývána "nultým ročníkem", spíše sloužila k určitě stabilizaci organizace a k přípravě na "útěk z pralesa". Čekalo se více, nicméně tuhý boj o záchranu, kdy se rozhodovalo až v předposledním kole, nikomu příliš nevadil. Namlsáni byli jihočeští fandové o to víc, když se o rok později podceňované partě vedené Petrem Rosolem a Radkem Bělohlavem podařilo proniknout až do baráže, do extraligy však nikoliv. Byla to však mimořádná sezóna. Poslední, kdy jsme mohli na konci dubna říct, že jsme spokojeni.
Od této chvíle se slovo "postup" skloňovalo na všech předsezónních tiskových konferencích. V souvislosti s Motorem to pak bylo nejpoužívanější slovo i v novinách, internetových článcích, různých diskuzích a dokonce i v chorálu budějckých fanoušků. Bohužel druhé nejčastější pak bylo "zklamání".
S torzem kádru se na konci třetí sezóny nepovedlo postoupit s již zmiňovaným Petrem Rosolem, kterého v nejklíčovějším okamžiku na pozici hlavního kouče vystřídal Radek Bělohlav. Nejblíže k prolomení zrádných močálů pralesa byl Antonín Stavjaňa, nicméně jasné světlo prosvěcující skrz husté stromy byl vlastně jen začátek další oblasti. Tato se však ukázala jako mnohem houževnatější a složitější. Po krátkém angažmá pana Jelínka, který měl jednotlivé části pralesa dokonale zmapované, avšak nedokázal své znalosti přenést na své svěřence, se kormidla ujal Václav Prospal, který začal ihned pracovat...
...Venca je ve velké skupině, která chce z pralesa prchnout, uznávaná osoba. Notně vyčerpaní Motoráci tak dostaly novou naději na úprk. Prospal však zvolil jinou cestu než jeho předchůdci. Cestu si musíme vysekat tvrdou dřinou, kde nikdo nemá žádné úlevy. Jak se zdá, nakonec to tak úplně není. A já už zvážním...
...po velmi nadějném začátku se Motor opět dostává do problémů. Napjatou situaci umocňují zbytečné domácí ztráty s Benátkami, Třebíčí a především s Ústím a Porubou, kdy Motor právě s posledním jmenovaným prohrává ostudně 0:4. Větší ostudou je však chování našich fanoušků, kdy mnozí po čtvrtém inkasovaném gólu vstali ze svých sedadel a začali tleskat a ironicky jásat. Situace je vážná. Naprosto rozumím fanouškům jejich frustraci a kritiku. Jenže ta by měla být zdravá. Osobně se mi příliš nelíbí pískot při hře, spíše bych dal nespokojenost pískotem najevo až po konci zápasu, ale chápu to. K hlasitému pokřiku" Bojujte za Motor!" jsem se přidal i já. Je mnoho věcí, které se mi nelíbí, myslím si ale, že jásot po puku v naší síti je úplně mimo. Nerozumím mu.
Na pozápasové tiskové konferenci Václav Prospal prohlásil, že jsme všichni na jedné lodi. Myslel tím sebe, zbylý trenérský štáb a hráče. Já bych k tomuto tvrzení ale přidal i nás, fanoušky. Ne nadarmo spousta příznivců nosí šály " My jsme Motor!" A proto tedy: "Bojujme za Motor!" V tuto chvíli bude možná stačit, když nebudeme hráče zesměšňovat stupidním tleskáním po obdrženém gólu. To totiž není zdravá kritika, to není ani vyjádření nespokojenosti, to je zkrátka zhovadilost!
My jsme Motoráci z jihu
a tribuny jsou náš svět.
Věrni jsme našemu klubu.
Vždy ho poženeme vpřed.
Vždy? VŽDY!
