Dres nesundám!

Sobotní 15. kolo hokejové WSM ligy nabídlo spoustu zajímavého. Nedařilo se zejména týmům z popředí tabulky. Vedoucí trio tabulky prohrálo, ale nebojovalo se pouze na ledě. U trávníku bezpečno není. U ledu, jak se zdá, také ne ...

Pro hokejového fanouška je sobota ideálním termínem, proto neváhám a společně se svými kamarády vyrážím na dlouhou cestu na Hanou povzbudit náš tým. Do Prostějova dorazíme s velkým časovým předstihem, a tak rozhodujeme, občerstvit se ve zdejší hospůdce nedaleko zimního stadionu. Obsluha příjemná, pivo výborné. To už se ovšem nedá říci o zdejších příznivcích v černých mikinách. Kdyby pohledy zabíjely, tak nyní nezaměstnávám klávesnici. Nu, což, nejsme zde vítanými hosty. 

Hostující sektor je na hanáckém  stadionu v rohu budovy, od domácích fanoušků nás dělí asi dvoumetrový plot. Dohlíží na nás zhruba desítka pořadatelů. Na ledě kraluje mužstvo Jestřábů, které má téměř celý zápas navrch a zaslouženě nás poráží. Po dlouhé cestě takový výsledek zamrzí, ale o tom dnešní článek není...

Na zimním stadionu je u našeho sektoru stánek s občerstvením, ovšem s velice omezeným výběrem, proto se vydáváme navštívit stánek na protější tribuně. Modrý dres v davu červenobílých působí asi tak, jako ve Španělsku rudý hadr na býka. Milým slečnám u pultu jsme vysvětlili význam slova pikador, zatímco domácí příznivci nám dali lekci ze slovníku vulgarismu a v praxi ukázali, jak vyvinutá ramena mají.

Zápas se dohrává, domácí slaví a my po rozlučce s našimi borci opouštíme zimák. Na autobusovou výpravu už čeká přistavěný bus přímo u sektoru. My přijeli autem, proto musíme ještě chvíli po svých. To už nás varuje policie a radí, abychom si sundali naše dresy, že zdejší fans jsou velcí raplové. To odmítáme! Proč bychom to dělali? Copak je jiné ošacení důvod k tomu, aby nás někdo napadl? Vím, že to policisté mysleli v dobrém, ale máme svou důstojnost. Nikoho neurážíme, fyzicky nenapadáme, pouze jsme se přijeli bavit nejrychlejším kolektivním sportem na světě a povzbudit svůj tým. Své trikoty tedy máme po cestě k automobilu na sobě. Procházíme kolem davu prostějovských příznivců. Někteří na nás hledí "skrz prsty", ale většina nám přeje šťastnou cestu domů, za což jsme jim slušně poděkovali.

Před námi je dlouhá cesta do kraje rybníků. Hodnotíme dnešní hokej, na internetu se snažíme najít ohlasy aktérů zápasu, ovšem nalézáme článek a video z událostí na benáteckém zimním stadionu, kde řádili fanoušci Slavie, nutno však dodat, že se prý jednalo o fotbalové, kteří se vraceli z duelu z Jablonce.

Sakra, už ani na hokeji není bezpečno! Mnozí si po přečtení tohoto článku budou klepat  na čelo a říkat si, jaký jsem to ubrečený a bojácný člověk. Ale tak to vůbec není. Miluji hokej, nejvíce ten budějovický, chci se potkat s přáteli, společně fandit  a bavit se hokejem. Mrzí mě, že to tak někteří nemají a z tohoto krásného sportu dělají zbytečnou kovbojku. 

Příští týden míříme do Prahy na Slavii. I s dresem na sobě! Nikdy ho nesundám!