Nedělní noc se měla zapsat do anglických fotbalových dějin. Pozornost národa se upínala k posvátnému Wembley, kde " Three lions" usilovali o svůj vůbec první evropský titul. Marně. Po hříchu to ale není jediná anglická prohra...
... ale pěkně popořádku...
Přiznejte se, kdo by ještě před rokem Angličanům přál? Když odmyslím účinkování našeho národního týmu a jeho výrazně menší ambice, tak já klidně. Kolébka fotbalu by si evropský vavřín zasloužila. Ostrovní fotbal je mi i celkem sympatický, k tomu turnajové vyvrcholení ve Wembley? Něco, co by pro anglický fotbal byla doslova pohádka, nádherné završení příběhu. Ten však začal psát úplně jiný děj. Obyvatele jižní Británie ničím neurážel, drtivou většinu Evropy však začal přecházet zrak.
Musím začít u samotného poklekávání. Můžeme stokrát říkat, že politika do sportu nepatří, ale stokrát bude toto tvrzení lživé. Nebo alespoň částečně. Možná nepatří, ale je jeho plnou součástí. Ostatně letošní formát mistrovství je toho jasným důkazem. Pokud Angličané chtějí upozornit, že " Black lives matter", tak dobrá, nikdo vám v tom nebrání, ale nekruťte hlavami, pokud ostatní neudělají totéž, protože, co se týče třeba právě Česka, nemáme k tomu jediný důvod. Vůbec to ale přece neznamená, že s tím nesouhlasíme, byť i na zmíněném anglickém sloganu lze najít prvky rasismu, ale to už zabrušuji někam, kam opravdu nechci. Přesto u tohoto tématu ještě chvíli zůstanu. Prvopočátek protianglické nálady byl v naší kotlině zaset už v zimě po osmifinálovém zápase pražské Slavie se skotským Glasgow Rangers. K česko- skotskému ochlazení se totiž nezřídka vyjadřovali i představitelé ostatních ostrovních národů, Anglie nevyjímaje ( a hlavně). K tomu již řečené poklekávání a jiskra byla na světě...
Euro začíná...
Anglie byla na očích českých fanoušků přeci jen více než ostatní favorité. Důvod byl naprosto zřejmý, právě s tímto soupeřem se naše repre měla střetnout v posledním skupinovém zápase. Ten nakonec moc hezkou podívanou nenabídl. Samotný zápas brzy upadne do mlhy, přesto v něm můžeme najít jeden zajímavý poznatek. Anglie si v něm zametla cestu do turnajového pavouka, který jim pak mnoho fanoušků předhazovalo. Tedy výhodu domácího prostředí. Velká část fotbalového obecenstva pak tvrdila, že je Euro Angličanům šité na jejich míru. Tohle si ale Angličané ušili sami výhrou nad českým nároďákem. Stačilo, aby tým Jaroslava Šilhavého s Angličany neprohrál, a borci, jimž později ve Wembey fandila i královská rodina, mohli zavítat například ke břehům Baltu do Kodaně, případně navštívit Orbánovu Budapešť. Ostatně ani cesta do Baku nebyla úplně nereálná. Potud ještě ok, ale pozdější dění znejistilo i mě. Semifinále s naším čtvrtfinálovým přemožitelem, Dánskem, totiž rozhodl kontroverzní moment. Vlastně momenty. Harry Kane v prodloužení Schmeichela z pokutového kopu nepřekonal, na dorážku už ale byl dánský gólman krátký. Anglii tato trefa zajistila vstupenku do finále. Je ale záhadou, proč se vůbec penalta kopala. Jak se ukázalo, Sterling pád jednoznačně přihrál. Z nevyjasněných důvodů inkriminovanou situaci neobjasnilo ani video, a samotné akci předcházel moment, kdy se na hrací ploše v jednu chvíli objevily dva míče. Proč sudí nepřerušil hru, ví jen on sám. Doufám tedy, že pouze on. Další průběh jsme ještě nezapomněli. Ve finále Angličané narazili na skvěle hrající Italy a po penaltách jim podlehli. Velmi, ale fakt velmi bolestivá prohra. Kolébka fotbalu na domácí půdě premiérový titul nevybojovala. Tohle jen tak nepřebolí...
Přesto ale...
Prohrát se může, pokud je to se ctí. Ještě jednu porážku si Angličané na mistrovství připsali, a tu si opravdu za rámeček nedají. Proto jsem si ji nechal až na konec mého příspěvku. Je to pád morální. Angličanům to skrz jejich neuvěřitelnou aroganci asi nedochází, ovšem po skončeném Euru na ně už z velké části Evropy bude pohlíženo jinak. S pohrdáním. Víte, pro skromného českého kluka z vesnice je Anglie pojem. Západní civilizace, jakýsi vzor toho, jak žít (já hlupák). Ač si o tom myslím své, i přístup k lidským právům a již zmíněnému Black lives matter dalo tušit, že si Angličané zakládají na nějakých hodnotách. Cha, cha! Jen tak na okraj- Gary Lineker. Bývalý skvělý hráč, toho času smyslu zbavený člověk, který tvrdil, že se penalta na Patrika Schicka v souboji s Chorvaty neměla pískat. Náš útočník dostal loktem do nosu, ze kterého mu dlouho tekla krev. Naopak Sterlingův pád v souboji s Dány byl jako penaltový posouzen správně. Co takhle trochu objektivity, Gary? Nebo je to pod Vaší úroveň?
Snad nejvíc pobouření ale vzbudilo bučení anglických fanoušků do hymny soupeřů. Před finálovým soubojem s Itálií vyzval domácí příznivce samotný trenér Gareth Southgate, aby se zdrželi pískání do národní písně Italů. Jako důvod uvedl, že by bučení mohlo Italy motivovat k lepšímu výkonu. Co to má znamenat, Garethe? Co takhle národu říct, že je to především naprosto ubohé a buranské, anglické dosavadní pověsti naprosto neadekvátní? Bohužel je to další střípek do mozaiky naprosté arogance. Ten definitivní pak dalo chování samotných "fans", kteří fyzicky napadali příznivce ostatních reprezentací. Mnohá média přinesla příběh dánské rodiny, která po prohraném semifinále cestovala autobusem a po cestě byla napadena anglickými bezmozky. Vrchol jednání anglických bláznů přišel v samotný finálový den, kdy se skupiny domácích fans bez lístků pokoušely násilím dostat do hlediště Wembley. Po prohraném závěrečném souboji o zlato Angličané zjevně neunesli tíhu porážky a italské příznivce fyzicky napadali už na samotném stadionu. Wembley, jinak kouzelný stánek, se tak stal centrem odporných scén. které páchaly jeho "domovští občané" . Nechutné, ubohé...
Umím si představit, jak se u Kolosea slavilo. Řím i celá Itálie musela být na nohou. A já to těm klukům italským moc přál. Hráli fakt pěkný fotbal, euforické a nadšené zpívání jejich hymny před zápasem bylo působivé. Navíc Bonucci a Chiellini? Těm borcům to prostě nešlo nepřát. A navíc hráli proti Anglii, o to víc jsem to fotbalistům z Apenin přál...
A vy, burani z Ostrovů, jen žerte. Včerejšek mě přesvědčil, že karma opravdu funguje. Za svou aroganci a pokrytectví si nezasloužíte nic než pohrdání.
A aby toho nebylo málo, do světa se dostala zpráva, že exekutoři nepoměněných penalt se stali terčem rasistických urážek ze strany fans. A tím je dojemný příběh o morální stránce Angličanů dokonán.
Tohle by snad nevymyslel ani Shakespeare...
Sportu zdar, a fotbalu zvlášť. A čest všem slušným fanouškům!
