A zase ta Vysočina...

Vysočina. Již z názvu  je patrné, že to není kraj pro slabé povahy. D1, pivovar Ježek, ale také úrodná zem pro brambory. Ale jak se zdá, opravdu jen pro brambory...

Zima již několikátým dnem ukazuje svou tvář, kterou před námi několik předchozích let schovávala. I u nás na jihu již víme, co si představit pod pojmem " zima jako v ruském filmu". Za okny poletují sněhové vločky a já k ranní kávě, samozřejmě té z Jihlavy ( ale reklamu jí nedělám), zakusuji rohlík obložený vysočinou. Pro dnešní den doslova příkladná snídaně. Ovšem v té chvíli jsem ještě nevěděl, že si Vysočina nakonec smlsne na nás...

Z jihočeské metropole vyjíždíme krátce po druhé hodině odpolední. Utkání začíná až v šest večer, máme tedy dostatek času. Oproti předchozím výjezdům do Jihlavy volíme trasu přes Chýnov. Silnice jsou sjízdné bez větších obtíží, ale nebyla by to Vysočina, aby vše proběhlo bez problémů...

...Zastavujeme na benzinové pumpě nedaleko nejznámější české dálnice, abychom se před velkým hokejovým šlágrem občerstvili. Již při vystupování z auta mi do očí padnou zapadané lavičky a stůl v blízkosti čerpací stanice. Troufám si tvrdit, že jsou pokryty více než čtyřiceticentimetrovou vrstvou sněhu, navíc mě ofoukne ledový vítr, jehož intenzita není vůbec slabá. Náš sousední kraj začíná vystrkovat růžky...

Po několika minutách k nám doputuje informace, že se nedaleko naší cílové stanice stala hromadná dopravní nehoda  a tvoří se kolony. Myšlenka cesty přes dálnici se tak rozpadá a my se vracíme zpět do Pelhřimova. Projíždíme přes malé vesničky, kde nás zaujmou hromady sněhu naházených u krajů silnic a chodníků, ale ani přívaly onoho bílého bordelu nám nezabrání, abychom k Horáckému stadionu přijeli s poměrně příjemnou časovou rezervou. Dávám se do řeči s mým kamarádem z Jihlavy. Řešíme nejen současné počasí, ale také blížící se souboj Dukly s Motorem. Ze střechy stařičkého stadionu se na nás však za asistence větru sype sníh, a tak se se slovy: " Ať vyhraje ten lepší..." loučíme...

...Nakonec vyhrála Jihlava, a to 2:1 po prodloužení. O tom, zda vyhrál skutečně lepší, by se dalo polemizovat, ale...Náš klub na Vysočinu v této sezóně cestoval již čtyřikrát, dvakrát do Jihlavy a stejné množství zápasů odehrál i v nedaleké Třebíči, výsledek? Z možných 12 bodů jsme uhráli pouze jeden. V Budvar aréně to není o moc lepší, tam jsme proti duu z Vysočiny vydolovali pouze body tři. A když si vzpomenu na účinkování Havlíčkova Brodu v naší lize, tak mi mráz po zádech běží ještě teď. A ne, není to počasím...

Vysočina nám zkrátka dává zabrat. A to nejen v dopravě, ale také na ledové ploše. Šanci na reparát však máme již tuto středu, kdy k nám zavítá právě Třebíč. Tak snad se již kromě brambor budou z Vysočiny sklízet také body...