Zápas, který je jakousi závorou, která odděluje úspěšné od neúspěšných. Čtvrtfinále je opět tady! Tedy meta, na kterou se českému týmu podařilo vždy dosáhnout. V předchozích dvou letech byla zdolána, povede se dokonat "hattrick"?
Česká reprezentace zatím prochází hokejovým turnajem nečekaně dobře. Partě kolem uznávaného trenéra Vladimíra Vůjtka se před zahájením šampionátu příliš nevěřilo, očekával se tuhý boj právě o postup mezi nejlepší osmičku. Zlé jazyky dokonce tvrdily, že právě toto mistrovství může být první, kdy bude náš národní výběr končit již před branami vyřazovací části. Jednalo by se tedy o nejhorší výsledek od rozdělení republik...
To ale naštěstí neplatí. Podceňovaný tým plný nováčků totiž během dvanácti dnů dokonale překvapil (nejen) celou republiku a vyhrál svou kvalifikační skupinu, ve které mj. dokázal udolat i silnou domácí sbornou či tým Tre Kronor, na kterém si v předchozích letech často vylámal zuby. A bylo to tak překvapivě Dánsko, které Čechům uštědřilo jedinou porážku ze sedmi zápasů.
To vše je ale pryč. " U závory" stojí tým Spojených států. A půjde o velmi zajímavý souboj. S týmem Američanů se totiž v posledních letech střetáváme výhradně ve velmi důležitých zápasech, v nichž mají právě ty čtvrtfinálové největší zastoupení. Vždyť za posledních 12 let budou Američané naším soupeřem v prvním vyřazovacím kole již popáté. A to nepočítám ZOH, právě v Soči v roce 2014 nám hráči ze zámoří vystavili stopku. V živé paměti navíc zůstává i poslední vzájemné měření z Prahy, kde nám Spojené státy "vyfoukly" bronzové medaile.
Zítra tak budou mít česko -americká klání pokračování. A bude tento zápas znamenat pokračování českého týmu v turnaji? Může, ale také nemusí. Fakta však trochu favorizují Čechy...
Forma
Svěřenci pana Vůjtka jsou v pohodě. Ve skupině, kterou vyhráli, nenašli v základní hrací době přemožitele. Na lopatky poslalo do té doby suverénní Čechy pouze Dánsko, ale až po nájezdech. To Američané příliš neoslňují. Během sedmi zápasů nasbírali deset bodů a hned čtyřikrát prohráli. Po favorizovaných Kanaďanech a Finech se musel tým Spojených států vyrovnat i s nečekanými prohrami s Němci a Slováky. S našimi východními sousedy je však prohra tolik trápit nemusela, neboť i jeden bod stačil k postupu do čtvrtfinále.
"Domácí prostředí"
Pro mě osobně asi nejdůležitější bod. Zatímco se česká reprezentace mohla po vyhraném úterním zápase začít v klidu připravovat na klíčový zápas a odpočívat, Američané se museli zabalit a přesunout se do Moskvy. Zápasy jdou na šampionátu v rychlém sledu a každá minuta odpočinku je drahocenná. Češi již navíc prostředí Ledového paláce dobře znají, pro našeho soupeře to v této nové hale bude první zápas. A jelikož budou právě naši hokejisté v duelu vedeni jako domácí tým, získávají na svou stranu řadu výhod. Pan Vůjtek tak může reagovat na americká střídání. Volbu dresů beru jako symboliku...
Publikum
Čeští fanoušci jsou při zápasech slyšet. A jinak tomu nejspíš nebude ani zítra. To v zámoří tento turnaj není tolik atraktivní, což lze vidět i na americké soupisce, kteří moc fanoušků v hledišti mít nebudou. V tomto směru mohou hrát velkou roli i domácí fanoušci. Neumím si nijak představit, že by se v Rusku fandilo Spojeným státům ...
Bilance
Na zítřejší zápas to nebude mít žádný vliv, přesto to může býti alespoň povzbuzující prvek. Jak jsem již zmínil, zítra to bude v horizontu dvanácti let již páté čtvrtfinále na světovém šampionátu. A pouze z jednoho jsme odešli poraženi ( Praha 2004), do té doby vítězíme ( Vídeň 2005, Bratislava 2011 a Minsk 2014).
Již nyní při myšlence na zítřek cítím jisté chvění. Moc si přeji, aby naši podceňovaní hoši dokázali všem pochybovačům, že vrcholový hokej hrát dokáží, protože v případě porážky si na dobrou a poctivou práci ze skupiny nikdo nevzpomene.
A v poslední řadě přeji úspěch i panu Vůjtkovi, kterého osobně považuji za nejlepšího trenéra v České republice. Myslím si, že případně zdárně zakončené mistrovství by na kariéře tohoto poctivého a pokorného člověka byla třešinka na dortu.
