Jak to dopadne, když člověk, místo toho aby šel spát, zapne televizi? Já většinou přemýšlím a tak to dopadlo i včera večer…
zdroj Idnes, Ilustrační foto, Profimedia.cz
Tak jsem si včera po návratu z práce dala menší večeři a zalezla jsem si do postele s úžasnou myšlenkou, že půjdu spát se slepicemi, a nebo klidně ještě dříve než ony. A pak jsem udělala osudovou chybu. Zapnula jsem televizi, kterou mi do pokoje nastěhovali z nedostatku prostoru v jiných částech bytu. Dávali hned několik romantických filmů. Některé měli trpký nádech, některé byly sladké od začátku do konce. Některé jsem již viděla, jiné nikoliv.
Celé mé plány o brzkém usínání se rozplynuly v přílivu romantiky z obrazovky. Když skončil první film, automaticky jsem přepnula kanál na jiný a pak ještě jednou. Tam už byli „sběratelé kostí“, které sice sleduji ráda, ale jako vždy jsem u nich usnula. Ovšem než jsem usnula, přemýšlela jsem o tom, proč se na romantické komedie (ať už hořké, sladké, či hořko-sladké) dívám. Co mě na nich tak láká a vábí, když jsem na jejich konci stejně rozčilená?
Když jsem byla pubertální děvče, dávaly mi tyto filmy naději, že i já budu jednou ta královna plesu, šikovná malá detektivka, která si získá nejen srdce milého, ale ještě usvědčí zločince, že budu nevěstou princi, že si nejpozději na vysoké najdu krásného manžela, že jednou budu typické ošklivé káčátko a jako zázrakem se proměním v krásnou a oslnivou labuť, která je snem každého mladíka či muže, že si třeba najdu staršího kluka, ale o to lépe se s ním budu mít, atd. atd.
Z pubertálního děvčete jsem vyrostla v post pubertální slečnu, či mladou dámu a dostala jsem se na vysokou školu. Romantické filmy jsem s nadšením sledovala dál a díky tomu, že jedna z mých brigád zahrnovala i práci v DVD půjčovně, tak jsem k nim měla i docela dobrý přístup. Žádný film se nepůjčil dříve, než jsem ho shlédla. Samozřejmě jen a jen proto, abych věděla, co klientům doporučovat.
Tak tedy vysoká! Tady už se to všechno určitě stane! Tady už si mě určitě nejde a odvede si mě! Překvapením bylo, že během prvního ročníku nejen že nic, ale neustále jsem byla ta „slečna neoblíbená“, jako na základce, jako na střední. Za kamarády jsem měla vždy kluky. A to mělo dva efekty… Holky mě nenáviděly, protože toho chtěly dosáhnou také a pro kluky jsem byla neatraktivní, protože jsem v jejich společnosti jaksi „zklukovatěla“.
O prázdninách mezi prvním a druhým ročníkem jsem si řekla, že když si nenašel on mě, tak si najdu já jeho. V některých filmech si také ona hledá jeho a uhání jej (třeba ve filmu „Moje super bejvalka“), tak proč ne já? Chvíli si mě sice žádní kluci nevšímali, ale to se otočilo, když jsem se zaměřila na chování těch holek co mi záviděly a částečně jsem jej okopírovala. Bylo to jako magnet na kluky. Juchů… Juchů… Juchů…
Bohužel žádný princ, ani boháč, ani ambiciózní mladík, ani takový, který by se uměl alespoň chovat ke slečně… Prostě na konci vysoké neustále nic!
Končí vysoká, ale nekončí život! Končí vysoká, ale začíná příběh „Pretty woman“, „Deníku Bridgite Jonasové“ a spousty jiných, které již dávno neměly věk středoškolačky ani vysokoškolačky, ale i tak se kolem nich děly romantické zázraky. Prostě přišla nová éra. Ženy jsou prý mezi pětadvaceti a pětatřiceti nejatraktivnější a tak hurá znovu do života. Po chlapech jsem se přestala koukat… Oni totiž koukali po mě a já si „mohla vybírat“. Když se ohlédnu, tak jsem asi nevybrala úplně nejšťastněji, ale nějakou dobu to bylo jako z těch filmů. Byl starší, průměrně situovaný, po rozvodu se synem ve vlastní péči, o které se rozhodlo na počátku našeho vztahu, a choval se ke mně, jako kdybych byla z cukrového skla, posázená pravými, několik karátů velkými, diamanty v briliantovém brusu nejen té nejvyšší kvality, ale i nejvzácnějších odstínů. Ano, na několik týdnů, možná i měsíců jsem se stala princeznou. Do chvíle, než jsem mu začala vařit, prát a uklízet. Pak šlo všechno do kopru a mě zůstaly jen vzpomínky a hořké, sladké a hořko-sladké romantické komedie. Nevadilo se mi o něj a jeho syna starat, ale tak trochu (dost) se přestal starat on o mě.
Už nejsem ve věku, kdy děvčata potkávají své prince a krále plesů, ale jsem ve věku kdy ještě potkávají své právníky, majitelé velkých firem a dobře situované starší muže. Dokonce mám jeden takový příklad přímo v rodině, tak proč ne já?
Opravdu nevím, jak to dopadne se mnou, ale je pravdou, že romantické filmy a komedie u mě asi skončily (prozatím na dobu neurčitou).
Celé mé večerní zamyšlení končilo otázkami, na které jsem si již nestihla odpovědět, neb jsem upadla do krásného bezesného spánku.
Proč vlastně krmíme naše dcery, sestry a kamarádky těmito filmy?
Proč by měly celý život strávit sněním?
Nebo jsem opravdu taková výjimka a sním jenom já a pár „vyvolených“?
Opravdu na žádnou otázku odpověď nemám, ale vyspala jsem se v celku dobře ;)
Přeji krásný den všem, nejen těm co mají rádi romantické komedie, ať už hořké, nebo sladké!
