„Nejmenovaná Zdravotní Pojišťovna“ – my Ti dáme kliente!

Zatímco většina lidí aktuálně řeší útok na redakci Charlie Hebdo a jeho nové vydání, sněhové zpravodajství, nebo výrok pana Okamury ohledně kebabů, či pana prezidenta ohledně vyloučení určitých skupin ze škol, tak byť bych ráda byla účastna tomuto dění, tak já musela řešit zhola jiné potíže…

Pátek

V pátek, dne  9. 1. 2015, jsem našla ve dveřní škvíře zasrčený dopis. Kdo mi ho sem dal? Že by sousedka, pomyslila jsem si a odemykajíc jsem jej druhou rukou přidržela aby nespadl na zem. Horlivě mě vítá pes… Kocour škrábe na skleněnou výplň dveří do vedlejšího pokoje, protože  se chce také vítat. Zavírám vstupní dveře, převažuji tučnou obálku v ruce a pohlížím na jejího odesílatele. Překvapena jeho jménem bezmyšlenkovitě dělám naučené pohyby… pustit kocoura, odemknout obývák, odložit klíče na skříňku, kabelu na gauč a bundu přehodím přes opěradlo. Jen mimoděk vnímám, že mě moji chlupáčci neustále vítají. Copak mi asi „Nejmenovaná Zdravotní Pojišťovna“ chce, když mi posílá tak těžkou obálku?

Usedám na gauč a opatrně otevírám shora obálku. Vyndám zpřekládané listy. Je to jeden samostatný list a několikero dalších sešitých k sobě kovovou sponkou ze sešívačky. Na prvním listu je hlavička odesílatele, hlavička příjemce, text a dole milé rozloučení s kontaktem na konkrétní osobu, která dopis odeslala. Na svazku je pak několik sloupců a v nich nekonečný počet dat a nul nad čísly stojí nápisy jako: datum, pojistné, neuhrazené pojistné, dlužné pojistné, penále… Na první pohled to vypadá jako obyčejný výpis od roku 1991. Proč zrovna tento rok, to nechápu, možná proto, že jsem v tom roce končila první třídu? Kdo ví? Zaměřila jsem se na samostatný list. A jako první jsem si přečetla tučný text. „Jestliže neuhradíte dlužnou částku do 15 dnů od doručení tohoto dopisu, předáme věc exekutorské firmě.“ Hlavou mi proletěla tři písmenka… WTH?! Pak se na chvíli čas zastavil. Jakou dlužnou částku? Horlivě jsem se začala přehrabovat sešitými listy a na tom posledním … ejhle … v políčkách, kde před tím byly nuly, jsou čísla a před nimi jsou minusová znaménka! Týká se to měsíců 3 – 8 za rok 2012, pak už zase jen samé nuly až na poslední řádky kde se tučně píše: Dlužné pojistné: 6985,- Kč, Penále: 2575,- Kč, Celkem dlužná částka: 9560,- Kč, Celkem k úhradě: 9560,- Kč. 3 – 8 měsíc 2012? Kde jsem v té době pracovala? Co jsem dělala? Vždyť od školy jsem byla neustále zaměstnaná až na to období mezi krachem jedné firmy a nástupem do nové… a to jsem byl řádně hlášená na úřadu práce… a před tím? To jsem byla vždycky student! No moment! V roce 2012 už student ne… to už jsem byla pracující lid! SLOŽKA! Honem SLOŽKA… Vzpomněla jsem si na svou poctivě vedenou složku, kam si ukládám veškeré dokumenty o svých zaměstnáních a případném „pobytu“ na úřadu práce… Tam musí být spása. A světe div se, byla tam ona spása. V té době jsem pracovala pro jednu nejmenovanou HR agenturu, která šla do insolvence.

Kouknu na hodiny, bylo 16:20… Honem na net a najít kontakt na „Nejmenovanou Zdravotní Pojišťovnu“, třeba tam ještě budou…

Na telefonu byli… a telefonu jsem se toho moc nedozvěděla… Hovor s operátorkou jsem začala tím, že potřebuji poradit… že mi přišel dopis… že jsem tou dobou byla zaměstnaná, tak nevím, kde se vzal dluh, když to za mě měl platit zaměstnavatel z toho co mi strhával z mezd… že jsem podobnou věc řešila v létě 2014 se sockou… že jim tam stačilo poslat oscanovou pracovní smlouvu a dohodu o ukončení pracovního poměru… a že mi během pár hodin přišla zpětná vazba, že je vše OK a nemusím se již o nic starat… Operátorce jsem dala veškeré údaje a data, které si řekla… hovor na 20 minut a to jen proto, aby mi řekla, že pro mě nemůže nic udělat, že musím na pobočku i s pracovní smlouvou a že mi děkuje za ověření kontaktních údajů… A ještě se u toho spokojeně smála! Věřili by jste tomu! Smála se! Jak to vím, když to byl telefonický hovor? Praxe… Sama jsem kdysi, při vysoké dělala na call centru a zatraceně dobře poznám, když se mi někdo směje do obličeje přes telefon! A já se celou dobu hovoru držela, abych na ni nebyla protivná… neustále jsem si opakovala… ona za ten problém nemůže… ona za ten problém nemůže… ona za ten problém nemůže… Bezprostředně po ukončení hovoru jsem chtěla telefon rozžvýkat a vyplivnout, ale vzhledem k jeho nepoživatelnosti a pravděpodobné bolesti zubů, za kterou bych si mohla sama, jsem chutě tohoto typu hořce spolkla. Po záchvatu vzteku, přišla fáze sebelítosti a hysterie, typu: co já chudinka budu dělat, vždyť je po Vánocích, z čeho jim to zaplatím, kde na to vezmu?, přicházela další fáze – podstatně racionálnější, řádně naštvaná, která chvílemi hecovala vlastní vědomí: vždyť já za to nemůžu, že za mě zaměstnavatel neplatil, proč se vozí pojišťovna po mě, proč nekomunikují se sociálkou, vždyť ta podklady má, proč to pojišťovně nestačí mailem jako sociálce, kdo mi zaplatí čas strávený na pojišťovně, když to není moje chyba?

Pak přišlo mazlení se zvířetníkem, venčení, večerní vycházka do oblíbeného baru, brzký návrat, další venčení a pak běžný víkend s výrobou sýrů, tvarohů, jogurtů a čekáním na pondělí, jak jim to na „TÝ“ pojišťovně vytmavím.

Pondělí

V práci to neutíkalo a neutíkalo a neutíkalo… a nejednou byly tři odpoledne a já nestíhala, až tak moc jsem měla pocit, že to neutíká…

Přelet z práce domů (jen pro upřesnění přelet proběhl autem). Zaparkovat, vyběhnout schody, podrbat zvířetník, čůrnout psa, čapnout složku, všechno pozavírat a honem na pojišťovnu.

Přeběhnout půlku města a po 16.00 chvíli postávat před dveřmi do pojišťovny, aby mě stihly doběhnout mé již dva měsíce netrénované plíce… V životě bych nevěřila, jak rychle jdou hodiny tréninků do háje!

Beru za kliku a vstupuji do honosné místnosti  uprostřed níž stojí jediný stůl a za ním jediná paní… Proč je asi ta místnost pro jednu osobu tak veliká? U stolu stojí pán, má na sobě hodně omšelý oděv a je rozcuchaný. V rukou žmoulá lem čepice a tváří se jako štěně, když se mi vyčůralo doma… Působil tak, že by mu člověk dal i poslední korunu… Proč je ta místnost sakra tak veliká, není to pro jednu přepážku trochu luxus? Počkej, teď Ti to, milá pojišťovno, vytmavím! A jak jsem si tak připravovala svou řeč, pán, žmoulajíc svou čepici až ke dveřím, opustil tu ukrutně velikananánskou místnost.

„Další…“ ozval se sympatický hlas od stolu… Přešla jsem místnost, byla tak fakt veliká, a jak jsem svižně rázovala a plíce byly ještě přede dveřmi, tak než jsem došla ke stolu, byla jsem zadýchaná… „Dobrý den!“ …

Trochu to zkrátím… Rozhovor probíhal v přátelském duchu do chvíle, než mi řekla, že jí pracovní smlouva a dohoda o rozvázání pracovního poměru nestačí, že chce výplatnice, doklad o tom, že jsem v té době byla, či nebyla nemocná, který seženu na sociálce… a další podklady… Já vím, že ona nemůže za to, co pojišťovna chce, ale kdo chce tuto práci dělat, ten musí být otrlý (vím, tak jsem to dělala, jen ne ve zdravotní, nýbrž v komerční pojišťovně)… Zhluboka jsem se párkrát nadechla, abych se uklidnila a trochu zvážila své věty, slova i vhodně vybrala slovník. A spustila jsem na ni soubor otázek, o kterých jsem byla přesvědčena, že se jich zalekne a vyměkne: „Nezlobte se, ale vy mi chcete říct, že chcete výplatní pásky? To jako doopravdy? A můžete mi říct, který zákon mi ukládá, abych si je pro podobné účely musela schovávat? A vážně chcete ty doklady ze sociálky ode mě, když si je můžete vyžádat sami? Nemůžete? Tak já Vám pro tento případ a pro konkrétní doklady podepíši plnou moc? Že by to po Vás mohli chtít všichni a vy na to nemáte čas? A to jako člověk, který v tu nepracuje, na tyhle věci čas má mít? K čemu se tu tedy pojišťovna zaměstnává lidi na přepážkách? Aby nám řekli, co po nás chtějí? Tedy to by šlo i přes call centrum. Prosím? Že je Vám to líto, ale že ty dokumenty potřebujete? A kdo mi zaplatí čas, který na to strávím? Dovolenou, kterou i proto budu muset vybrat a cestovní výlohy? Vy víte, že to je váš bordel a já do toho mám investovat? To jako fakt? Co prosím, že jestli nechci exekuci, tak že musím částku uhradit, nebo dodat podklady pro zastavení řízení? Víte, že by se to dalo považovat za podvod ze strany pojišťovny? Že Vás k tomu opravňuje nějaký zákon? Tak to je super! Společnosti mají práva a jedinec povinnosti? Že je Vám to vážně líto? Víte co je líto mě?! Že si po třech letech vzpomenete, že máte někde nějaký nedoplatek, pošlete mi to obyčejnou poštou, aby se to mohlo zašantročit a v dopise mi vyhrožujete exekucí, když do 15ti dnů od doručení nezaplatím? Můžete  mi říct, jak pojišťovna vyhodnocuje, kdy byla klientovi zásilka doručena? Netušíte? Tak to já alespoň tuším… Nijak, protože je to nezjistitelné, kdybych to doma prohodila kamny a tvrdila bych, že mi to nepřišlo, tak co? Mám doma exekuci, ANO!“ Moudřejší pochopili, že mi do hovoru paní vstupovala a to docela drze a neomaleně, asi mě měla plné zuby, ale to mě vytáčelo ještě víc. A účel to taky nesplnilo… Nevyměkla. Dokumenty chtěla stejně. Vrrr…..

Z té megakanceláře jsem neodešla, já jsem jí proplula jak pirátská plachetnice ženoucí se za kořistí a přitom jsem se musela tou rychlostí opticky vznášet nad zemí. S hlavou vztyčenou, s frňákem nahoru, že by mi do něj mohlo i napršet, kdyby pršelo, ale ono sněžilo… Zase bod pro mě!

Po cestě domů jsem se stavila na kafe a rozhořčeně jsem svůj příběh vyprávěla všem, kteří přišli… Nějak jsem tím nad celou situací získala nadhled a po cestě z kafíčka domů jsem zavolala známému advokátovi. Neměl na mě čas. Prý, možná, později.

Domů jsem přišla vyčerpaná a zmožená, ale i přes to jsem se jala prohledávat své další úhledné a řádně poskládané složky, nejdříve ty se zdravotní dokumentací… „No, né! Ty jsi ale pečlivka, Kori!“ Dala jsem si na hlas pašáka. Samozřejmě potvrzení o pracovní schopnosti jsem z té doby neměla, to nikdo nedostává, ale měla jsem tam naopak okopírovaný dokument o zdravotní neschopnosti. Se samolibým úsměvem (spíše úšklebkem) jsem dokument nafotila, dala do počítače, dala jako přílohu k prázdnému mailu a jala se psát text, když mi zazvonil mobil… Advokát! Tak ráda jsem ho slyšela! Po rozhovoru s ním se mi mail psal o mnoho snáz… Níže je k nahlédnutí text mailu:

„Dobrý den,
na základě našeho dnešního rozhovoru Vám zasílám požadované dokumenty, na kterých je vidět, že jsem byla v době trvání pracovního poměru, u firmy vedené pod IČO XXX, v pracovní neschopnosti v období od XX.XX.2012 do XX.XX.2012. Toto období je částí z doby, kdy za mě zaměstnavatel neodváděl řádně zdravotní pojištění (ze mzdy zaměstnance) podle tehdy platného zákoníku práce a občanského zákoníku, které řeší pracovně právní vztahy, práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z hlediska HPP.
Dle porady s advokátem nejsem povinna Vám tyto doklady poskytovat, směrodatná by pro Vás měla být již dodaná smlouva a dohoda o rozvázání pracovního poměru. Doufám, že to tedy takto bude stačit.
Prosím dejte mi vědět, že se k Vám kopie dokumentů dostaly a že je vše v pořádku a bude zastaveno vymáhání pohledávek vůči mojí osobě.
Předem děkuji za brzkou odpověď.
S pozdravem a přáním hezkého dne, Korina Hlubuczek.“

Úterý

Takhle jsem to poslala jak paní na přepážku, tak na centrálu pojišťovny a nazpět se mi vrátila již druhý den dopoledne tato zpráva:

„Dobrý den paní Hlubuczeková,

děkuji za zaslání dokumentů. Evidenci jsem opravila, tudíž je vše v pořádku.

S pozdravem , XY.“

A bylo vyřešeno…  Tak takhle se na mě musí! S právníky J

Čtvrtek

Teď, s několika denním odstupem, si říkám, jestli to moje rozčílení mělo vůbec smysl… Ale asi mělo… Kamarádka, které jsem se včera, ve svém oblíbeném baru, svěřila se svou zkušeností se mi přiznala, že se bez rozčilování podvolila, a než sehnala dokumenty, tak musela zaplatit, s tím, že když vše doloží, tak jí peníze vrátí… Vše doložila a peníze jí vrací již skoro 3 roky… Tak bych jim na jejím místě vyúčtovala taky penále a poslala na ně exekuci… Dle rady mého advokáta musí znovu písemně požádat o navrácení částky a nechat si potvrdit převzetí na kopii dokumentu, příští roku už bude návrat částky prý promlčen a nemusela by dostat nic…

Tak šla, ta kamarádka, dnes také na tu pobočku, kde mají zbytečně velikou místnost na jednu přepážku a vítězně si odtamtud přinesla papír, kde má potvrzené převzetí urgence o navrácení přeplatku…

A to je pro dnešek vše přátelé!!!

PS – nenechte se institucemi uhnat, uhánějte je vy!