Milý Murko,

V tomto dopisu asi moc písmenek nebude, ale i tak… …pojďme si  zavzpomínat… i když to ještě není tak daleko.

Bylo nechutné teplo a já byla doma zase sama. Vymysleli jsme, že by bylo moc fajn, kdybychom si vyzkoušeli, jaké to je spolu usínat. A tak se stalo, že jsi kolem jedenácté večer přišel k našim vratům v pantoflích, pyžamových kalhotách, ve svém oblíbeném (jen trochu špinavém) tričku a v ruce sis nesl kartáček a pastu na zuby. Byl jsi vykoupaný a vůně sprchového gelu mě pohladila hned jak jsem otevřela vrata. Rozcuchané vlasy jsi měl stažené do culíku pod temenem, jak už to tak pravidelně nosíváš, protože je Ti to asi pohodlné. A s těmi krtašími vlasy, co máš na skráních si pohrával vítr.

Když jsem otevřela vrata zvedl jsi pohled od svých rukou v úrovni pasu, aby ses mi podíval do tváře a usmál ses. Máš krásné velké oči a hezčí úsměv jsem ještě u žádného muže v životě neviděla.

„Ahoj!“ pozdravil jsi.

„Tak pojď.“ Řekla jsem tím nejpevnějším hlasem, který jsem v sobě našla… na pozdrav jsem se už ale nezmohla. Jen jsem se Ti pokusila vrátit úsměv, i když asi není zdaleka tak kouzelný jako ten Tvůj.

Matně si vzpomínám na to, že jsem se byla umýt, že jsme měli v pokoji „Mňouka a Mňouka“… Dokonce i vím, že jsme si nejspíše povídali. Tedy určitě jsme si povídali, protože já jsem moc upovídaná. A vzhledem ke všem možným fobiím, kterými trpím a složitosti mé osobnosti, které jsem si vědoma, by byl holý nesmysl, bych si od Tebe nechala líbit jakékoliv intimnosti bez toho, abych Tě seznámila alespoň s některými z oněch fobií a nešvarů.

Dále se večer vyvíjel příjemně… Tedy alespoň pro mě. Kdybych to bývala uměla, vrněla bych jako kotě. Byla jsem chvílemi pološílená chtíčem, ale jedna z mých fobií… konkrétně fobie z jakýchkoliv pohlavních chorob mě drželi zpátky. Až do určité chvíle. Strašně jsem chtěla, abys to měl přinejmenším stejně těžké jako já, ale ani to se mi nějak nedařilo. Připadala jsem si jako na obláčku a Tvoje vlasy a ruce mě hladily a šimrali po celém těle. A Tvoje rty Murko! Byly tak krásně teplé hebké a byly všude… Svůj stud jsem ten večer zcela nepřekonala, ale když jsem se za tím večerem ohlédla, došlo mi, že jsi mě viděl opravdu celičkou nahou, a trochu jsem se zpětně styděla.

Nevím, proč jsem Ti pak „vynadala“ za to, že jsi oblečený, ale asi právě proto, abys to měl také o něco těžší… stejně jako já, jak už jsem napsala výše. Věděla jsem, že já nechci abychom se pomilovali a také jsem věděla, že neuděláš nic co bych Ti nedovolila. Jak to celé dopadlo víme oba a asi není nutné to tu zvěčňovat.

Murko, Murko… Opravdu nevím, jak velký díl noci jsme se objímali, mazlili a milovali, ale vím, že to byla ta větší část. Ještě že jsem druhý den nemusela do práce.

Každý den večer se mi po Tobě v posteli stýská. Je fajn mít Tě vedle sebe, i když nejsi asi úplně ten typ, který vydrží v objetí spát celou noc. Obdivuji však Tvoji nespavost. Vždy, když jsem se probudila byl jsi Ty opřený o loket a díval ses na mě, nebo jsi mě hladil, přikrýval, odkrýval, pusinkoval, ale pokaždé ses na mě usmál. Zbožňuji Tvůj úsměv, víš to!

Murko?! Namaluješ mi ten obrázek ve větším formátu, že ano?! A že Tě mohu požádat, abys v něm použil dvě barvy?! Byla by to černá a červená…