Asi se divíš, že Ti píši právě touto formou… je to jednodušší, než to lámat do textovek a levnější než hovorné operátorů. A co víc, můžeš si to číst třeba do aleluja, bude-li (Ti) to stát za to.
7.7.2011
Když jsem se o tobě, dosti nevybíravě, vyjádřila při našem seznámení v úterý dne 28. 6. 2011, vůbec jsem netušila, že si hned druhý den všimneš, že posedávám na balustrádách našeho balkonu a už vůbec jsem netušila, že se mnou půjdeš na pivo (které mimochodem v podstatě vůbec nepiji). Vzpomínáš? Ten den jsem byla doma sama, seděla jsem na již zmíněných balustrádách, povídala něco někomu do telefonu a popotahovala jsem z cigarety. Ty jsi mě pozdravil… A já na tebe začala povykovat něco o jednom malém pivu a hospodě.
Ještě týž den jsem si říkala, že je Tě hrozná škoda, že ta slečna Tě musela mít plné zuby, protože jsi jí něco provedl, a nebo je hloupá a nevěděla co má.
Oba víme, že jsi o nějaký ten měsíc mladší… přesněji o 33 měsíců a 16 dní… to je 1.004 dní = 24.096 hodin = 1.445.760 minut = 86.745.600 vteřin. Ať to beru z jakékoliv strany, nejsou to celé tři roky. Je to přesně dva a tři čtvrtiny roku. Víš, ač se ty vteřiny počítají na desítky milionů, nepřijde mi to tak „hrozné“ jako v těch letech. Nicméně pořád to nejsou tři celé ;)
Vrátím se k večeru v Irské. Nikdy nezapomenu, jak jsme se ještě týž večer dohodli, že se v pátek sejdeme a dáme si vínko. Věděla jsem, že tou dobou budou naši zase pryč, protože měli přijít svátky a oni měli odjet na Moravu a návrat byl plánovaný až na 6. 7. 2011 večer. Čekaly mě volné a svobodné dny. Moc jsem se na ně těšila. Tvá společnost mi byla příjemná a já byla ráda, že mám možnost bavit se s někým jiným než s notoricky známými obličeji.
Přišel pátek a já se do Poděbrad vrátila později než jsem chtěla. Vyběhla jsem po schodech a v duchu jsem si opakovala, že si spolu máme dát onu skleničku vína. A moc dobře jsem si uvědomovala, že jsem slíbila holkám z „Káčka“, že za nimi přijdu do baru, abych si s nimi dala také rychlou skleničku. Naštěstí ses ten den vrátil později než já a já tam stihla dojít. Co čert nechtěl, byla tam i Barunka a s ní dlouho ztracený Jirka zvaný Khailik. A co nechtěla ani ženská, přidali se k nám. Děvčatům jsem v baru slíbila, že za nimi přijdu na diskotéku a spolu s Barčou a Khailikem jsem vyrazila za Tebou. Ani ve snu bych se nenadála tomu, že s sebou budeš mít tři láhve vína. Trochu jsem doufala, že nám to Ti dva pomohou vypít, ale mé původní pochyby byly správné oba se chopili piva, kterým ten večer již začali. Víno bylo moc dobré. A ta slivovice taky…
Jestli si myslíš, že jsem si Tvých pohledů u nás na terase nevšimla, pak je opak pravdou. V duchu jsem si říkala něco malých klucích, mladých výrostcích a pubertálních chlapcích. Ale svým způsobem mi to bylo příjemné. Barunka odešla a Jirka si těch pohledů asi všiml také. Když jsi na chvíli zmizel z doslechu, ptal se mě, jestli nemá zmizet. Skoro huronsky jsem se smála a ujišťovala jsem ho, že nemusí mít nejmenší starost o naše soukromí, protože mi o něj opravdu nestojíme.
Když jsme končili, protože Ty jsi měl jít ještě týž den ráno do práce, byli jsme značně oslíveni a ovíněni. Byl jsi tak utahaný, že než jsem se převlékla z kalhot do sukně, abych mohla vyrazit na diskotéku za holkama, usnul jsi. Vzbudit Tě tak, aby nebylo třeba hrubého násilí, nebylo jednoduché. Spal jsi spánkem člověka, který si jej opravdu zaslouží. Asi jsem Ti ji měla plácnout a pěkně štiplavě Tě probudit, asi by následky byly méně náročné, ale vypadal jsi jak andílek.
A tak se stalo, že se skoro sesterským strachem jsem Tě šla doprovodit ještě k vašim vratům. (Ne že by to bylo nějak daleko). Sesterská starost se relativně záhy proměnila v něco naprosto jiného… nečekaného. Objala jsem Tě na dobrou noc, stejně jako to dělám jiným přátelům, a dala jsem Ti pusu na tvář. Místo toho, abys mě pustil, sis mě přidržel. Chvíli jsem nevěděla co se děje… Do obličeje Ti spadl pramínek vlasů a já Ti ho dala instinktivně nazpět. Tvůj pohled byl nabitý směsicí několika energií a já nevěděla, kterou si vybrat. Pak ses na mě tak lišácky ušklíbl a já věděla, že jsem úplně v pytli.
Jirky, který na mě čekal mi bylo opravdu a upřímně líto…
Další písmenka už snad nejsou nutná! Stýská se mi!
