A co já na to? Hurá!!!! Mamííí!!! Já nejsem líná!!!
Co to vlastně je ta PROKRASTINACE?
Prokrastinace = Výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu (Zdroj: http://ona.idnes.cz/vyhybejte-se-povinnostem-prokrastinatori-jsou-vudci-budoucnosti-1d3-/vztahy-sex.aspx?c=A100331_111537_ona_telo_ves)
Prokrastinace je velice zajímavá choroba, která nás údajně nutí odkládat povinnosti na pozdější dobu. A neb co můžeš udělat dnes, odlož v klidu na zítřek, a co se dá odložit na zítřek, není třeba dělat vůbec. Toto heslo jsem si zamilovala na vysoké škole. A ano, i tak končí některé mé úkoly v běžném životě (dodnes).
Dlouho jsem doma poslouchala, že jsem líná a že jednou shniji ve vlastním bordelu.
Bydlela jsem sama již na několika místech. Zprvu mě veškeré domácí práce bavily, až mě postupně začaly obtěžovat. Později je dělám jen s velkou nechutí a notnou dávkou sebezapření. A to včetně vaření, které jinak beru jako odpočinkovou činnost. Vše je pro mě zábava, dokud se z toho nestane povinnost.
Prokrastinace je úžasný způsob, jak ven z hubování mých rodičů… Mohu jim totiž říct… "Ne, ne! Kdepak já nejsem líná, já jen prokrastinuji.“ A víte co? Prokrastinovat umím perfektně. Vždy je něco důležitějšího a potřebnějšího. Vždy se najde něco co je nezbytně nutné…
Jo a ještě jedna důležitá informace pro moje rodiče. Chorobné odkládání povinností mám „diagnostikované“. Byla to moje kamarádka (psychoterapeutka), která tuto diagnózu učinila, a já tak mám pro své jednání odborný posudek.
O prokrastinaci se teď všude hodně píše. Jen na idnes.cz se vám, po zadání slůvka do vyhledávání objeví osm článků za poslední rok a půl. Samozřejmě zmínky (hodně zmínek) najdeme i na jiných webech. Ona výše zmíněná kamarádka mi říkala, že si z toho nemám nic dělat a jedním dechem mi omlela drtivou většinu pouček, o kterých se dočtete i v článcích, jako je: pod tlakem se lépe pracuje, alespoň máš uklizeno, alespoň jsi udělala něco jiného, alespoň jsi někomu pomohla, alespoň se učíš přerozdělovat práci a delegovat ji, atd.
Jak se ovšem dobrat vyplněných tabulek pro moji vedoucí, to mi neporadila.
V průběhu psaní tohoto článku si velice citelně uvědomuji, že jsem před dovolenou omylem skartovala seznam klientů, kteří chodí na přepážku. To mi asi, bude ještě omluveno. Ve finále je to ulehčení práce pro mě.
Také si uvědomuji, že mám zítra pohovor s pí. vedoucí, na kterou si s sebou mám vzít nějaké dokumenty. Mimo jiné i seznam třiceti klientů, které jsem za poslední měsíc oslovila. Ovšem dříve než se přiznám k tomu, kolik jich mám obvolaných, chci na svou obranu říci, že všechny ostatní povinnosti si plním včas a na jedničku. Některé i v nadstandardních měřítcích (vzhledem ke kolegům). A teď doznání – nemám obvolaného ani jednoho! Ani jednoho jediného… Tuto soupisku musím odevzdat za 23 hodin a obvolávat je mohu jen z pevné linky ve firmě, kde mi na to zbývá jen pár (doslova) hodin. Z toho plyne, že vše musím stihnout ještě dnes do 18.00.
O prokrastinaci si myslím, že je to jen schovávání nezodpovědnosti a lenosti za honosné slovo. Jsem líná jak had po večeři v zimním období a zodpovědnost se ve mně, stejně jako na vysoké, probouzí až pod velkým časovým presem. Takže teď si dojdu koupit něco dobrého na mlsání, třeba škvarky (to hezky zatíží žaludek a odkrví mozek – konečně další výmluva, proč mi něco nejde) a hned po té mám dvě minuty na osobu na telefonáty a zapsání zpětných vazeb. To bude estráda, hlavně pro kolegy.
Přeji všem prokrastinujícím hodně štěstí v životě a vítám je v klubu XD.
