Ahojky Lásko!

Když jsme se dnes (15. 8. 2011) měli rozloučit, tak za mnou došel Dan se slovy... „Ty ten odjezd asi obrečíš, co?“ Řekla jsem mu, že ne...

zdroj Idnes, Ilustrační foto, Profimedia.cz

Lindi opáčila, že už mám lesklé oči. „To je jen kvůli tomu, že jsem před chvílí vstávala a jsem asi nevyspalá...“ Tahle droboučká lež v podstatě ani nebyla lží v pravém slova smyslu, obě tvrzení byla, v oné samé podstatě, pravdou. Slzičky jsem v očích měla, ale nějak jsem s tím nechtěla nikoho trápit.

Když jsem Tě naložila do auta a dávala Ti skrz otevřené okno u auta poslední pusu, zaleskly se mi asi oči podruhé. Když jsem Ti mávala a Ty jsi odjížděl po „příjezdové“ cestě, cítila jsem jak se mi slzy snaží přelít přes hranu spodního víčka. Zůstala jsem stát jak přikovaná na tomtéž místě a to až do chvíle, než jsi zmizel za kopcem. A tím nemyslím horizont oné příjezdové cesty, ale počkala jsem si až do chvíle, než jsi zmizel ze silnice ke hřbitovu. Až pak mi slzy sjely na řasy a odtud na tričko mého pyžama. Bylo mi moc smutno.

Ten týden, který přede mnou v tu chvíli ležel byl nekonečný. I teď mě štípou oči, když si na to vzpomenu a kdyby mě někdo viděl, řekl, by že se mi chce zase plakat.

Tak moc Tě miluji, a tak moc mi každé dny po našem rozloučení připadají jako věčnost. A tak moc mi každý Tvůj odjezd připomíná Tvůj budoucí odlet. Každé rozloučení tohoto druhu vnímám jako jakýsi „předlondýnský“ trénink. A přestávám to zvládat.

Netěším se na ten den, kdy Tě povezu na letiště. Nechci aby Tvoje poslední vzpomínka na mě byla jak bulím na letišti a solím si oblečení. Celou dobu v odletové hale mi potečou slzy a budu neskutečně ošklivá a opuchlá a přesně to se Ti vybaví pokaždé, když si na mě v Londýně vzpomeneš a já budu pokaždé, když si na Tebe vzpomenu brečet jak želva. A protože si tohle všechno přečteš, tak budeš vždy, když si na mě vzpomeneš vědět, že když si vzpomenu já na Tebe, tak mi tečou slzy po tvářích a zároveň s tím se Ti vybaví pohled na mě v odletové hale brněnského letiště. Bože, tak moc nechci, aby sis mě takhle pamatoval.

Stýská se mi tu po Tobě... V pátek přijede Kristýnka a Ty, v sobotu se pojedeme podívat ke koním do Krůtěnic (to je tam co pracovávala Lin), tentýž den snad zmákneme návštěvu u Lenky, kde Tě posadíme na Bohouška, či Blaženou. Jo a taky se u Léni seznámíš, s Amálkou (vlkodavkou). Bude se Ti tam líbit. Je to „naše“ (moje a Lindy) další těhule. Linda povídala, že už s ní hormonky trochu cloumají, ale je to moc fajn holka. Né tak fajn jako Lin a Olča, ale uvidíš sám. Jsem moc zvědavá, co mi na Léňu a Kiku (Kristýnu) řekneš.

Jo a také mě mrzí, že jsem z neděle na pondělí odrážela Tvé pokusy o milování. Chtěla jsem! A strašně moc! Ale nemohla jsem. Chtěla jsem, aby ses vyspal, abys bezpečně dojel nejen do Poděbrad, ale i do práce a pak zpět na místo, kterému říkáme „domov“. Bojím se o Tebe Murko! Nechci, aby se Ti něco stalo. Chci, abys byl živý a zdravý. Chci, abys do Anglie mohl odjet a v pořádku se mi vrátit.

Čím déle přemýšlím o práci v tom HR, tím více se mi ta myšlenka líbí. Díky dovolené jsem získala celkem dobrý odstup od pracovních povinností a kolektivu v Kooperativě.

Jsem utahaná Broučku. Půjdu spát. Buď hodný, nezlob a moc nepij. Vynahradíš si to u Lindušky... V pátek budeš mít volné pole působnosti... posílám Ti bambilion hubiček, pusinek a polibků. Rozděl si je rozvážně a rovnoměrně!

Miluji Tě, Murko můj!