Začínám se cítit špatně a od žaludku to není

Před 70 léty jsem ještě nebyl na světě, ale začínám se vžívat do pocitů zastánců demokracie, svobody a kapitalismu ve 48. roce. Prostě zmar, zmanipulovaná většina podlehla komunistické propagandě a vložila moc do rukou

budoucích vrahů, utlačovatelů a ve výsledku devastátorů všeho, co naši předkové do té doby vykonali.

Dnešní doba je velmi podobná, prožili jsme si 40 let útlaku, klesli na hospodářské dno Evropy. Těžko jsme se po 89. zvedali, pro soudruhy to sice bylo bolestivé, komunističtí prominenti si však našli cesty, jak ukrást ještě i ten zbytek, který tady zůstal. Dnes jsou z nich ctihodní podnikatelé, vážení politici a někteří i, teď šlapu na velmi tenký led, i předsedové vlád. Mentalita jim však zůstala, vnitřně jsou naprosto neochvějnými příznivci komunismu se všemi jeho nectnostmi, zákazy, příkazy, přerozdělování, všechno povinné.

Příslovečná zručnost a šikovnost našich obyvatel nakonec hospodářství i životní úroveň naši společnost trochu pozvedla. Ale netrvalo to moc dlouho, komunisté začali natahovat své dlouhé prsty i po těchto šikovných a schopných lidech, protože to, co nakradli po 89. už jim bylo málo. Prostě došly zdroje.

Pro mne je největším zklamáním, že se takové strany jako KSČM, ČSSD a ANO vůbec dostanou do Parlamentu. Tady vidím tu paralelu s rokem 48, která mne děsí. Už ani tak nejde o mne, já to mám v podstatě za pár, ale mám vnučky a vnuky, kteří v tomto marasmu budou musit žít.

V mých obavách o příčetnosti současných našich občanů mne utvrzují i internetové diskuse. Mnozí lidé jsou přímo fanatičtí, jakmile se sáhne, byť jediným slovem, na jejich modlu. Přitom oni nic nevědí o komunismu, připadá jim to jako něco z jiného světa, dokonce jako něco dobrého, co bychom měli opět zavést, v čemž jim silně sekunduje politika EU.

Neočekávám kladné ohlasy na tento článek, spíš budu překvapen, pokud na blogu vydrží alespoň 2 hodiny.

Příznivec a volič Svobodných – Jaromír Hlubek