To už není neznalost, to je záměr

Jako červená nit se již 25 let táhne našimi médii „pravicový extrémismus“. Hajlující pohrobek Nacionálně socialistické, dělnické strany je označován jako „pravicový extrémista. Jak může být pravicový, když je socialistický?

Až úplně v poslední době se začínají nesměle, ve sdělovacích prostředcích,  objevovat i „levicoví extrémisté“, ačkoliv byli přítomni vždy a pouze. Komunisté, ekologisté, anarchisté, multikulturalisté a v poslední době eurounionisté. Já se považuji za pravicově zaměřeného člověka a pokud by nějaký pravicový extrémista existoval, byl bych to já. Můj extrémismus spočívá v boji za navrácení svobody lidem, za výraznou redukci a omezení moci státního aparátu, za možnost nakládat svobodně se svým majetkem, za možnost svobodně bránit sebe a svou rodinu. Součástí tohoto extrémismu je i zrušení veškerého povinného a nahrazení dobrovolným, zrušení všech občanských i podnikatelských restrikcí dělajících z občanů zločince, výrazná redukce platných zákonů a s tím i výrazná redukce zdanění, zrušení státního financování veškerých „neziskovek“, které by měly fungovat pouze z dobrovolných darů, zrušení desítek kontrolních úřadů. Do zmíněného extrémismu patří i přímá volba starostů, okresních náčelníků policie, přednostů okresních soudů a vedoucích okresních státních zástupců.

Již jsem na toto téma napsal dosti článků a doufám, že tentokrát je to naposled a novináři a politici se konečně chytí za nos, protože to je již neúnosné, vždy mi tyto pomluvy pravicového životního postoje zpění krev v žilách. Propaganda úspěšně 25 let fungovala, nikdo nemá rád nacisty a toho využila levice k diskreditaci pravicových postojů, není divu, že po polovině 90. let jsme již žádnou pravicovou vládu neměli, jen občas vládu, která sebe sama tak nazývala, ale činy byly čistě levicové.

Doufám, že sousloví „pravicový extrémista“ uslyším již jen v souvislosti s mou osobou nebo osobami podobně smýšlejícími.

Příznivec a volič strany Svobodných Jaromír Hlubek