Svítání nad údolím smutku

Socialismus nikdy nefungoval a nikdy fungovat nebude. Kolik ještě pokusů a omylů budeme musit absolvovat, než dospějeme, většinově, k prozření.

Pan Hermánek v jednom ze svých článků, kouzlem nechtěného, nazval druhou světovou válku rudou válkou. Byl to překlep a částečně práce automatického opravovače chyb, ale větší pravdu jsem ještě neslyšel. Byl to souboj dvou rudých ideologií, jedné zrůdnější než druhé. Trochu se do toho zamíchaly i svobodné státy, jenže nakonec prohrály i ony, opustily své spojence a vydaly je v šanc jedné ze zrůdných ideologií. V roce 1946 jsem ještě na tomto světě nebyl, přesto občané ve svobodných volbách dali svůj hlas jedné z těchto zrůdností. Viděli, že to nefunguje, je to masakr, přesto to udělali. To je pro mne, s odstupem času, největší zklamání ze strany mých předků

Byl jsem vychován komunistickým vzdělávacím systémem, jenže jsem jen , tedy v pozdějším věku, nekýval hlavou a nemával mávátky na 1. Máje. Čím víc mi vtloukali do hlavy, že Sovětský svaz, Komunistická strana, dělnická třída, rozvinutý socialismus, tím víc jsem nacházel přesvědčení, že je všechno jinak. Otce jsem již neměl a nechtěl jsem v 68. nechat matku a sestru samotnou. Proto jsem zůstal a socialismus jsem si vychutnával plnými doušky.

V 89. rok jsem vkládal velké naděje, nakonec jsme se jen trošičku od toho socialismu odklonili abychom se k němu  opět v plné parádě vrátili.

Takže proto vím, že socialismus nikdy fungovat nemůže, všichni ztrácejí motivaci, ti kteří berou se nechtějí snažit, protože proč? Vždyť máme vše tak jako tak. Ti, kteří platí toho mají již plné zuby a nechtějí živit nabubřelý státní aparát ani lidi, kteří vůbec nechtějí pro sebe něco udělat. Následuje jen úpadek.

Dnes to vidíme v plné nahotě v Řecku a státy EU jdou  neochvějně v řeckých stopách. Je to kolaps, přesto někteří mají tu odvahu to svalovat na kapitalismus. Kapitalismus již neexistuje, volný trh a hospodářská soutěž je eliminována restrikcemi, regulacemi a dotacemi. Existuje jen  korporativismus, nemám strach použít i slovo fašismus.. Velkomajitelé se infiltrovali do politických pozic kde mohou sami sobě přihrávat prostřednictvím zákonů, lidé jsou jen pouhý odpad sloužící jako zdroj výběrčím pokut.

Kolikrát to ještě budeme musit absolvovat? V poslední době pozoruji návrat některých lidí k liberalismu, postupně začínají chápat a nečekají až na samotný konec, který nastat musí, pak pochopí všichni. Jen mám strach abychom opět nevyměnili svobodu za jakousi vějičku příslibu lepších zítřků a všeho dle každého potřeb aniž bychom musili prokázat jakékoliv schopnosti.

Velmi výbušné téma je v současnosti imigrace. Lidé se předhánějí ve vymýšlení řešení, nadávají si, osočují se, mnohdy velmi hrubě. Někdo po nich touží, někdo je nechce. Řešení je přitom velmi prosté. Zrušme sociální stát, vraťme se k úspěšnému modelu kapitalismu a svobody a hned uvidíme kolik z těch imigrantů opravdu utíká před válkou a kolik jde jen po penězích evropských, daňových poplatníků. Evropská garnitura toho, však, není schopna, jelikož by musila přiznat absolutní krach svých levicových myšlenek a utopistických teorií.

Příznivec a volič Svobodných –Jaromír Hlubek