a poslouchat Český rozhlas. Bratři Cabanové, hodinu jsem je poslouchal a vůbec nevím co dělají a čím se živí. Kdo je ochoten je platit.
Jasně, jsme to my, jenže nejsme ochotní, ale přinucení. Potom dvacet minut o klokáncích, pouhý brekot jakéhosi ukřivděného funkcionáře, který má být zrušen. Další evergreen, dárci krve. Nikdo nechce sám sebe podporovat a je to dokonce silně kontraproduktivní. Musím to však udělat. Mnozí mí čtenáři i čtenářky mají představu, že jsem ten největší hnusák. Já osobně jsem krev daroval 99 krát a k tomu plazmu i destičky. Nepotřeboval jsem k tomu žádnou reklamu. Žel jen skupina 0+, kdybych měl 0-, byl bych ideální, ale nikdo není ideální a už vůbec ne dokonalý. Další mi vyčítají, že jsem necitlivý asociál odsuzující neschopné, který nikdy nikomu nepomůže. Zase omyl, pomůžu a mám na to svědky, jen to nedělám prostřednictvím zlodějského "Člověka v tísni". Jako chudý muž jsem poslal postiženým víc tisícovek dolarů než většina mých oponentů dohromady. Nikdy jsem to nechtěl dát na veřejnost, ale odpudivost mých oponentů mne k tomu přinutila.
Buďme dobří, milujme své spoluobčany, ale hlavně ty, kteří chtějí v první řadě pomoci sami sobě pracovitostí a pokud již mají velký problém, sebou samým nezaviněným, pomozme jim.
I o tom je, teď nevím zda se mohu vyjádřit za všechny členy strany Svobodných a zda by se mnou pan předseda Mach souhlasil, liberální názor a tomu odpovídající chování.
Jaromír Hlubek
