Lidé nad 50 let věku tyto proklamace znají a znají i jejich výsledky. Byly to poslední záškuby umírajícího, reálného socialismu sovětského typu. Dnes se nový, reálný socialismus okořeněný politickou korektností, multikulturalismem
a regulacemi naprosto všeho druhu pokouší o totéž.
Máme smůlu, že jsme se opět ocitli na té špatné straně. Z jednoho reálného socialismu, který již tehdy umíral, jsme se vymanili, abychom po 15 letech skočili, po hlavě, do dalšího. Kdyby si někdo dal tu práci, třeba z Ústavu pro studium totalitních režimů a prozkoumal veškeré zákony přijaté od roku 2004, dospěl by k jednoznačnému výsledku. Enormně přibylo příkazů, pod pohrůžkou pokut, enormně přibylo zákazů, pod pohrůžkou pokut, enormně přibylo regulací, pod pohrůžkou pokut, enormně se kriminalizovali motoristé, enormně se zvýšilo zdanění, enormně se prosadilo dotování ideologicky preferovaných oborů, jak studijních, tak hospodářských. Na vyjmenování všeho, co se zhoršilo tento blog nestačí, jedné věci však enormně, dalo by se říci drasticky, ubylo, tou je svoboda občanů a jejich přirozená lidská práva.
V současnosti probíhá jednání mezi EK a UK o jakýchsi reformách EU. Inicializačním prvkem těchto jednání je předvolební slib Davida Camerona, že po svém vítězství ve volbách vyhlásí v Británii referendum o setrvání v EU. Já těmto rozhovorům v podstatě nerozumím. Ono to vyznívá jako by Cameron slíbil EU, že nevyhlásí slíbené (svým občanům) referendum, za jehož slib dostal od svých voličů současný mandát, výměnou za jakési reformy. Jinak by vyhrála UKIP. Pokud to udělá a nenechá občany Británie rozhodnout, dopadne jako ODS u nás. Konzervativcům již nebude nikdo věřit, prostě si kope hrob. Pokud referendum přece jen bude a rozhodnou občané, pak tato jednání nedávají smysl, jelikož na jejich rozhodnutí nemohou mít žádný vliv a pokud voliči zvolí odchod, mohou si ty reformy a mnohem víc udělat sami. Nechme Británie, ale jejich problém se dotýká i nás. V Británii, ale i v celé, staré EU probíhal přechod od tržního kapitalismu k současnému, regulovanému socialismu plíživě, systémem vaření žáby, takže si toho občané začali všímat, až regulace dostaly takový rozměr, že i těm nejzabedněnějším to došlo. Nikdy tam neměli socialismus a nevěděli, o co se jedná, proto ani neočekávali, že by je něco tak odpudivého mohlo potkat. Prostě věřili svým politikům, že to nedopustí. U nás to bylo jiné, oknem jsme v 89. vyhodili komunismus, ale jen název, nikoliv jeho podstatu. Mnoho věcí z reálného socialismu zůstalo, nebylo zrušeno, zejména se jedná o KSČ pak o povinné odvody, které nebyly nahrazeny dobrovolnými systémy a komerčními produkty. Nebyla provedena důsledná dekomunizace, komunisté infiltrovali ostatní tzv. demokratické strany a vyvolená garnitura tomu odpovídala. Tenkrát byla ochota občanů obětovat socialistické „jistoty“ za svobodu velmi velká, nevyužili jsme jí. Přesto byla 90. léta krátkou epizodkou, která v některých oblastech svobodu připomínala. Ti převlečení komunisté ještě neměli dost odvahy a drželi se zpátky. Obracet se to začalo po přístupových jednáních do EU, naši komunisté již věděli, že Západ již není tím Západem ze 60. a 70. let s fungující tržní ekonomikou, svobodou občanů a prosperujícím kapitalismem kde lidé mohli svého intelektuálního a invenčního potenciálu využít ve svůj, ale i celospolečenský, prospěch. K moci se tam postupně dostávala „revoluční“ garnitura tzv. květinových dětí silně inklinující k socialistickému, společenskému zřízení.
Proto byla podpora našeho vstupu do EU mediálně velmi silná a trvala dlouho, referendum o vstupu bylo ovlivněno propagandou, která zmiňovala jen výhody, ale již se nezmínila o rizicích a možnosti opětného vstupu do nerovnoprávného svazu socialistických republik. Proto nemám za zlé nikomu, kdo hlasoval pro, jak hlasoval. Prostě jsme toho moc nevěděli a Západ byl pro nás stále modlou. Přeskočím 12 let, ostatně jsem se o nich zmínil na začátku článku, a přejdu k současnosti. Kapitalismus v pravém slova smyslu již v Evropě neexistuje, zbyly nám z něj jen reklamy v televizi. Všechny státy EU jsou extrémně zadluženy, protože sociální stát je velmi drahý, některé jsou tak zadluženy, že již měly dávno zbankrotovat. Produktivní občané s odvahou a invencí ztrácejí chuť podnikat a nosit svou kůži na trh, jelikož jsou nazýváni parazity a zloději. Jejich podnikání je sabotováno ze strany bujícího státu. Všichni, kteří něco produkují, podnikatelé, živnostníci, zaměstnanci (mimo státních) jsou zdaněni, tak, že pro zaměstnavatele jsou extrémně drazí a aby jejich čisté příjmy stačily na zboží světových cen, které u nás máme, musí vynaložit ohromné prostředky, to brzdí investiční a technický rozvoj. Socialistické vlády to nechtějí říct přímo, k tomu ještě odvahu nemají, ale tlaky na soukromé podnikatele jsou velmi silné a cílem je jejich likvidace a návrat ke státním podnikům a jiným státním podnikatelským aktivitám, či nadnárodním nebo monopolním korporacím. Toto je podporováno z EU. Kolaps EU je v poslední době umocněn i přívalem ilegálních imigrantů, kteří právě za vyhlášeným sociálním systémem a státním multikulturně korektním zřízením přicházejí. Jejich cílem je vydávat se za uprchlíky před válečným konfliktem, který, mimo jiné, pomáhala rozpoutal i EU, a bezpracně žít a využívat vymožeností, které naši předkové budovali stovky let. Příval je nezvladatelný, v Schengenském prostoru se pohybují, nebojím se říct, statisíce lidí, o kterých nevíme vůbec nic, snad krom toho, že jsou naprosto nevyzpytatelní a dá se od nich očekávat cokoliv. Jen si nesmíme namlouvat, že tomu tak není.
Problémy jsou obrovské a vrcholní představitelé EU si nevědí rady, summit za summitem a výsledky žádné, proto někteří již začínají pojmenovávat problémy správným jménem a začíná se mluvit o jakýchsi reformách. Jak budou nazvány, ještě nikdo neví. Co, však, vědí všichni, kteří si prošli reálným socialismem sovětského typu je, že socialistický systém je nereformovatelný, socialismus buď je, nebo není, jiná cesta není možná, ale západní představitelé na to budou musit teprve přijít. Vkrádá se mi kacířská myšlenka, že ten příval je v podstatě štěstí, jelikož jen on dokáže vyvést eurounijní politiky, ale i voliče, z jakéhosi stavu omámení socialismem a vším, co je s ním spojeno a vrátí je zpět k běžnému, pragmatickému myšlení. Obávám se, ale že to bude trvat příliš dlouho a k rozhodnutí dojde, až bude příliš pozdě a my se dostaneme opět z jedné totality do jiné totality. Vybřednout z totality Koránu bude ještě mnohem, mnohem těžší.
Příznivec a volič Svobodných – Jaromír Hlubek
