Podbídnout se cenou je rychlé, podbídnout se kvalitou trvá dlouho

Evropa na tom pracovala cca 150 let, evropské výrobky byly ve světě prohlášené svou kvalitou a měly standardní, tomu odpovídající, cenu. Potom přišel zlom, Čína začala chrlit do celého světa duplikáty pofiderní kvality.

Evropští technici a inženýři vyvíjeli stále dokonalejší výrobky. Trvalo to dlouhá léta než se prosadili na trh, získali si jméno a stali se zavedenou značkou, u které nikdo nepochyboval, že její výrobek stojí za to si koupit. Nechrlily je v enormním množství, ale každý, kdo si jej koupil věděl, že mu dlouho vydrží. Sám vlastním radiopřijímač značky Philips z roku 1932 s vyměněnou elektronikou, ale ne mechanikou, takže retro. Šicí stroj značky Bobbin z roku 1928 bez jakékoliv úpravy, fungující perfektně dodnes a psací stroj značky Underwood z roku 1925, který dnes již nepoužívám, ale stále funguje. Firmy nebyly nikterak regulovány, mohly rozvíjet svůj tvůrčí potenciál bez direktiv, zákazů, příkazů, regulací, jen s ohledem na priority zákazníků.

Svět se mění, ale značky a tradice by měly zůstávat a zůstávaly by bez zbytečných zásahů. Jejich technici by jistě šli s tím nejnovějším trendem při současném zachování tradiční spolehlivosti. Spolehlivost, toť v současnosti největší problém.

Je to dilema, budeme vyrábět perfektní věci dle našich dlouholetých tradic, ale budou drahé nebo ustoupíme čínské konkurenci, začneme vyrábět stejné, levné šunty, ale ztratíme značku?

Socialistická doktrína trvalého hospodářského růstu k živení sociálního státu přispěla k rozhodnutím firem vyrábět ty šunty. Dnes je zázrak pokud Vám nějaká věc vydrží déle než 5 let, v zásadě vydrží 2 roky, jelikož to stanoví zákon, lhostejno odkud pocházejí a zda je vyrobil Číňan, Thaiwanec, Turek nebo Evropan z renomované firmy.

Evropa značku ztratila, přepustila své postavení novým, neznámým výrobcům, kteří cenu těch šuntů dokáží ještě víc ponížit.

Otázka na závěr: k čemu tato společnost spěje, k chrlení kvant zbytečností nevalné kvality, které se po pár letech vyhodí do šrotu nebo na skládku aby si následně koupili nové šunty? K produkci masa, které není masem, k produkci sýra, který není sýrem, k produkci piva, které není pivem apod.  Lidé jsou čím dál chudší, díky socialisticky drakonickým daním a povinným odvodům a cena je pro ně důležitá, neuvědomují si však, že kupují úplně něco jiného než si myslí.

Dobrá, evropská pověst se již nevrátí, vše se zvrhlo ve zvrhlost.

Jaromír Hlubek